Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1176/08

Ústavní soud ČR rozhodl dne 21. května 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti O. K., zastoupeného JUDr. Romanem Heisem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Brně, Jiráskova 41, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2008 čj. -713 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 8. 2005 čj. -597 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným osobně dne 12. 5. 2008 se O. K. (dále též "stěžovatel" případně "úpadce") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o návrhu na zrušení konkursu.

II.

Z napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 14. 9. 2000 byl na majetek úpadce prohlášen konkurs.

Dne 30. 7. 2003 Krajský soud v Brně zamítl úpadcův návrh na zrušení konkursu na jeho majetek.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání úpadce potvrdil dne 24. 8. 2005 usnesení soudu prvního stupně.

Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a odst. 3 , namítaje, že napadené usnesení je v rozporu s hmotným právem.

Nejvyšší soud dne 28. 2. 2008 dovolání odmítl jako nepřípustné.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že Vrchní soud v Olomouci jeho věc posoudil v rozporu s hmotným právem, neboť v době prohlášení konkursu nebyly splněny podmínky pro jeho prohlášení, čímž porušil jeho ústavně zaručená práva. Poukázal na znění článku 1 odst. 3, článku 4 odst. 1 a článku 36 odst. 1d (dále jen "") a uvedl, že pochybení Nejvyššího soudu spatřuje v tom, že tento soud pochybení Vrchního soudu v Olomouci nenapravil. Prohlášením konkursu, ač nebyly splněny stanovené podmínky, byl porušen článek 36 odst. 1y, neboť nebyl dodržen zákonem stanovený postup pro uplatnění práva.

IV.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na spravedlivý procese obecnými soudy tím, že návrh na zrušení konkursu na jeho majetek posoudily v rozporu se zákonem.

V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že při výkonu dohledu na dodržování ústavních principů spravedlivého procesu obecnými soudy není jeho úkolem, aby rozhodl, zda právní závěry obecných soudů učiněné ze skutkových zjištění byly správné či nikoliv. Jinak řečeno, Ústavnímu soudu nepřísluší projednávat stížnosti namítající právní nebo skutkové omyly, jichž se údajně dopustily obecné soudy, s výjimkou případů, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit některé z práv nebo svobod zakotvených vě (případně jiných pramenech základních práv a svobod). Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéy. Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektovaly zásadu volného hodnocení důkazů ( , tr. ř.), vyplývající z ústavního principu nezávislosti soudu dle y, jak se v posuzované věci dle přesvědčení Ústavního soudu stalo, nespadá do jeho pravomoci "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval [nález

, Sb. n. u., sv.1, str. 41 (45-46)]. Ústavní soud tedy není povolán k tomu, aby přehodnocoval správnost právních závěrů obecných soudů týkajících se podmínek pro prohlášení konkursu.

Obecné soudy, včetně Nejvyššího soudu, postupovaly podle přesvědčení Ústavního soudu v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu; řízení vedoucí k zamítnutí návrhu stěžovatele lze in globo označit za řízení spravedlivé ve smyslu a násl.y. Podstatou práva na spravedlivý proces, resp. základním principem spravedlivého řízení, je z hlediska ústavních procesních práv mj. i princip, dle něhož je soud povinen poskytnout stěžovateli veškeré možnosti k uplatnění práv. Ústavní soud je toho názoru, že stěžovateli tato možnost zákonem odpovídajícím způsobem hájit svá práva poskytnuta byla a z ústavní stížnosti nelze dovodit nic, co by tvrdilo či prokazovalo opak. Napadená rozhodnutí jsou řádně odůvodněna a protože Ústavní soud nemá k důvodům, jež soudy k jejich vydání vedly, žádné výhrady, může na ně odkázat.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

Brně dne 21. května 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu