Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3062/07

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Pavla Bednaříka, správce konkursní podstaty úpadce Moravia Banka, a. s. v likvidaci, se sídlem ve Frýdku-Místku, Palackého 133, zastoupeného Mgr. Denisou Belošovičovou, advokátkou v Ostravě - Mariánské Hory, Novinářská 1113/3, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2007 č. j. -71 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2007 č. j. -63, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 29. 11. 2007 se stěžovatel domáhal zrušení dvou shora uvedených usnesení obecných soudů. Dle tvrzení stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v a d.

Stěžovatel namítal nesprávnou aplikaci právních předpisů a v důsledku toho pak přiznání nesprávné výše nákladů řízení o incidenční žalobě. Stěžovatel uvedl, že proti druhostupňovému rozhodnutí podal dovolání, které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ", přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh podaný opožděně.

Ze stěžovatelem předložených kopií rozhodnutí v dané věci Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 1. 2007 č. j. -63 zastavil řízení o incidenční žalobě a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání stěžovatele proti výroku II rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 2. 2007 č. j. -71 tak, že prvostupňové rozhodnutí o náhradě nákladů řízení změnil (změnil výši nákladů). Stěžovatel byl ve druhostupňovém usnesení poučen o nepřípustnosti dovolání. Stěžovatel podal dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2007 č. j. -90 odmítnuto pro nepřípustnost.

Dotazem u Krajského soudu v Ostravě Ústavní soud zjistil (č. l. 7 spisu Ústavního soudu), že napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo stěžovateli doručeno dne 12. 4. 2007 prostřednictvím jeho právní zástupkyně.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost, kterou stěžovatel brojí proti prvostupňovému a odvolacímu usnesení, byla podána opožděně. Stěžovatel podal dovolání, které nebylo přípustné, o čemž byl v usnesení odvolacího soudu řádně poučen. Nejvyšší soud se proto ani nemohl zabývat stěžovatelovými námitkami věcně, neboť v souladu s platnou právní úpravou dovolání odmítl pro nepřípustnost. Rozhodnutí dovolacího soudu bylo zcela předvídatelné (dovolání nebylo v dané věci zákonem poskytnutým procesním prostředkem k ochraně stěžovatelových práv) a nezakládá počítání lhůty pro podání ústavní stížnosti dle . Lhůta k podání ústavní stížnosti tak začala stěžovateli běžet nikoliv od doručení usnesení dovolacího soudu, ale již od doručení usnesení odvolacího soudu (tj. od 12. 4. 2007).

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že stěžovatel ústavní stížností nebrojil proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2007 č. j. -90 (nepožadoval jeho zrušení). Ústavní soud přesto konstatuje, že tímto usnesením nebyla porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva, neboť Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele pro nepřípustnost v souladu s platnou právní úpravou a své rozhodnutí dostatečně zdůvodnil. Stěžovatel byl již v rozhodnutí odvolacího soudu řádně poučen o tom, že dovolání není v daném případě přípustné; postup Nejvyššího soudu byl zcela předvídatelný.

Ústavnímu soudu tak nezbylo než postupovat dle a ústavní stížnost odmítnout pro opožděnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2008

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu