Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3047/07

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. A., zastoupené JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou se sídlem Palackého 359, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 9. 2007 č. j. -43,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora citovaného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, a to pro porušení y, a čl. odst. 1, a d, jakož i Úmluvy o ochraně základních práv a svobod.

Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 8. 2007, č. j. -36, bylo v řízení o žalobě žalobce JUDr. T. F. o neúčinnosti smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů proti žalované (stěžovatelce) rozhodnuto, že se řízení přerušuje do pravomocného skončení řízení ve věci Krajského soudu v Hradci Králové. Dále bylo žalobci uloženo vyrozumět soud o rozhodnutí v této věci a navrhnout pokračování v řízení do 30 dnů od právní moci konečného rozhodnutí. Napadeným usnesením krajského soudu bylo rozhodnuto, že usnesení okresního soudu se potvrzuje ve správném znění výroku: "Řízení se přerušuje do skončení řízení o dovolání žalobce podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, č. j. -95."

Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není soudem nadřízeným obecným soudům, není vrcholem jejich soustavy ani další přezkumnou instancí. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) je oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže tyto soudy nepostupují ve shodě s u, ústavními zákony a principy, které vyplývají z d, zejména pak její hlavy páté.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná, přičemž její zjevná neopodstatněnost plyne především z povahy důvodů uplatněných stěžovatelkou v ústavní stížnosti, ale i z ustálené judikatury Ústavního soudu.

Podstata projednávané ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu stěžovatelky s rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové o přerušení odvolacího řízení (resp. s potvrzením takového rozhodnutí soudu prvního stupně), tedy v odlišném právním názoru, jakým způsobem měl obecný soud v řízení postupovat; k tomu stěžovatelka předkládá konkrétní argumentaci. Ústavnímu soudu však nepřísluší jakkoliv zpochybňovat procesní postup krajského soudu, který je v dané fázi řízení nejlépe informován o okolnostech jedinečného případu, a již vůbec ne měnit jeho řádně odůvodněné závěry, které jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování. V zásadě by takto byl Ústavní soud v roli další přezkumné instance v systému všeobecného soudnictví, což by bylo v rozporu s ústavním vymezením jeho kompetencí; v daném případě navíc v situaci, kdy ve věci ani není meritorně rozhodnuto - což by bylo rovněž v rozporu s ústavním vymezením jeho kompetencí. Ústavní soud by tak byl postaven na počátek a nikoliv na konec přezkoumávání konkrétního případu a stal by se jakousi dozorující "superinstancí" nad postupem orgánů veřejné moci. V této souvislosti je třeba zdůraznit princip subsidiarity ústavní stížnosti a s ním související princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána.

Podle , pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Nezávislý soud je oprávněn a současně i povinen odpovědně zvážit, jaký procesní postup v konkrétním případě má zvolit. Není věcí Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti, aby obecné soudy v této činnosti omezoval či "úkoloval".

Krajský soud ve svém odůvodnění vyšel z toho, že pokud v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě není pohledávka žalobce za dlužníkem ještě vymahatelná (není titul k výkonu rozhodnutí) a žalobce se domáhá této pohledávky v jiném řízení (u soudu či jiného orgánu), je zpravidla dán důvod k přerušení řízení o odpůrčí žalobě podle , když v řízení, v němž má být o vzniku titulu rozhodnuto, je nepochybně řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí o odpůrčí žalobě (v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. ). Dále krajský soud konstatoval, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je sice mimořádným opravným prostředkem, který se uplatní až po právní moci soudního rozhodnutí, dovolací soud se ale zabývá věcí samou, tedy předmětem řízení před dovolacím soudem jsou věcné otázky konkrétního sporu. Navíc v daném případě bylo možno proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2007, č. j. -95, podat dovolání ze zákona, tedy zákonodárce předpokládal (v případě změny rozsudku soudu I. stupně odvolacím soudem) vyšší zájem na umožnění projednání věci ještě před soudem, který stojí na vrcholu soustavy obecných soudů. Spíše subsidiárně pak krajský soud podotkl, že odpůrčí žalobu, která je prostředkem k ochraně majetkových práv věřitele, může věřitel podat podle ) odst. 2 jen do tří let ode dne, kdy byl odporovatelný právní úkon učiněn - což bylo v předmětné věci dne 12. 7. 2005 (krátce poté, co byl Krajským soudem v Hradci Králové vydán směnečný platební rozkaz proti Z. A.). Pro případ, že by rozsudek Vrchního soudu v Praze zmíněný se ukázal jako nezákonný, pak v případě nepřerušení řízení by mohlo dojít k prekluzi práva žalobce - věřitele - na odporování právnímu úkonu.

Dle názoru Ústavního soudu jsou z rekapitulovaného odůvodnění rozhodnutí krajského soudu zřejmé důvody, na základě kterých odvolací soud dospěl k závěru o naplnění podmínky pro přerušení řízení, přičemž tyto důvody nelze považovat za odporující pravidlům logiky či v jiném směru za excesivní. Ústavní soud dále zdůrazňuje, že usnesení o přerušení řízení je rozhodnutím procesní povahy, nejedná se o rozhodnutí ve věci, a jako takové zpravidla ani není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv [srov. obdobný metodologický postup Ústavního soudu z hlediska vytyčení kritérií přezkumu otázky ústavnosti rozhodnutí obecných soudů o přerušení řízení dle v řízení před Ústavním soudem v ustálené judikatuře Ústavního soudu - kupř. usnesení

sp. zn.

,

,

].

Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by v dané věci došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky, byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu