Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 581/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele A. O., zastoupeného Mgr. Martinem Charvátem, advokátem v Brně, Špitálka 23b, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -24 ze dne 17. června 2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -24 ze dne 17. června 2004, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -15 ze dne 29. března 2004, kterým byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení proti rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení. Napadeným rozhodnutím bylo podle jeho názoru porušeno ustanovení d (dále jen "").

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech:

Usnesením Krajského soudu v Brně byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení proti České správě sociálního zabezpečení. V kasační stížnosti namítal, že u něho byly splněny všechny předpoklady stanovené v ustanovení a soud měl jeho žádosti vyhovět, neboť je osobou sociálně potřebnou. Nejvyšší správní soud jednal o jeho kasační stížnosti, aniž by byl stěžovatel v tomto řízení zastoupen, i když je zde zastoupení povinné. Stěžovatel tvrdí, že postupem Nejvyššího správního soudu, který jeho kasační stížnost projednal, aniž byl stěžovatel zastoupen advokátem, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. K porušení tohoto práva došlo i zamítnutím žádosti o ustanovení zástupce. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že se tento soud - zhodnotiv závěry Krajského soudu v Brně - věcně zabýval posouzením sociálních poměrů stěžovatele, a to i ve vztahu k nákladům právního zastoupení, které byl mohly v souvislosti s předmětem řízení vzniknout. Ztotožnil se se závěry krajského soudu, že předpokládaná finanční náročnost sporu není taková, aby bylo nutno stěžovateli - vzhledem k výši jeho důchodu, který přesahuje výrazně částku životního minima - pro předmětné řízení ustanovovat zástupce. Ústavní soud dovozuje, že Krajský soud v Brně i Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích přehledně a srozumitelně vyložily důvody, pro které byly jeho návrh na ustanovení zástupce i kasační stížnost zamítnuty. Ústavní soud v těchto rozhodnutí žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal (obdobně i usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 19. dubna 2007, které se týká téhož stěžovatele).

Stěžovatel namítal porušení práva na spravedlivý proces i tím, že Nejvyšší správní soud projednal a rozhodl o jeho kasační stížnosti, aniž by byl při tomto rozhodování právně zastoupen. Ani této námitce nemohl Ústavní soud přisvědčit. V rozhodnutí napadeném kasační stížností bylo rozhodováno právě o tom, zda má být stěžovateli ustanoven zástupce a žádost stěžovatele o ustanovení zástupce byla zamítnuta. Jestliže tedy kasační soud jednal o kasační stížnosti proti takovému rozhodnutí, pak z podstaty věci vyplývá, že zastoupení advokátem zde nebylo možné. Sám Nejvyšší správní soud uvedenou skutečnost v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval. Ústavní soud ani v tomto případě neshledal porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2008

Ivana Janů v.r.

předsedkyně senátu