Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1206/08

Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti 1. J. P. a 2. J. P., zastoupených JUDr. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Štítného 1344, 272 01 Kladno, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. , a ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou dne 13. 5. 2008 se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterými byly zamítnuty kasační stížnosti proti předchozím rozhodnutím Městského soudu v Praze.

V obou napadených rozsudcích dospěl Nejvyšší správní soud k závěru o správnosti předchozích rozhodnutí Městského soudu v Praze, a to jak pokud jde o žalobu na nečinnost správního orgánu, tak pokud jde o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu.

Stěžovatelé se domnívají, že napadenými rozsudky byla porušena ústavně zaručená základní práva, a to právo na spravedlivý proces podle d a právo na rovnost v řízení (zřejmě podle y, ačkoliv stěžovatelé odkaz na konkrétní ustanoveníy sami neuvedli), a s ohledem na to navrhli zrušení obou napadených rozhodnutí.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokráte zdůraznil, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (y ČR), nikoliv běžné zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných (správních) soudů v tom rozsahu, jak jej již před ním učinily obecné soudy v jednotlivých instancích a z hledisek běžné zákonnosti.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelé v ústavní stížnosti namítali porušení práva na spravedlivý proces, se Ústavní soud soustředil na posouzení toho, zda napadená rozhodnutí nejsou projevem libovůle v rozhodování, tj. zda jsou řádně a srozumitelně odůvodněna, nebo zda nejsou založena na formalistickém výkladu práva. Ani jednu z těchto podmínek, za jejichž splnění by bylo možné shledat porušení práva na spravedlivý proces, však Ústavní soud neshledal. Naopak Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. velmi podrobně zdůvodnil, proč nelze vyhovět žalobě na nečinnost tam, kde má tvrzená nečinnost spočívat ve vyřízení podnětu k přezkumu správního rozhodnutí mimo odvolací řízení, a proč nelze této žalobě vyhovět v situaci, kdy správní orgán již před podáním žaloby rozhodnutí vydal. V rozsudku sp. zn. pak Nejvyšší správní soud rovněž velmi detailně rozebral, z jakého důvodu nelze J. P. staršího považovat za aktivně legitimovanou osobu k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, které se materiálně týká jeho syna, J. P. mladšího.

Z toho vyplývá, že napadená rozhodnutí nelze považovat za projev libovůle, ba co víc, Ústavní soud se s hodnocením podaným v obou napadených rozsudcích ztotožňuje. Zcela sdílí též posouzení příčin současné situace a bezúčelnosti postupu obou stěžovatelů, které Nejvyšší správní soud ve formě obiter dicta k rozsudku sp. zn. na jeho závěr připojil.

Ústavní soud pak ani neshledal, v čem by měla napadená rozhodnutí porušit rovnost účastníků řízení; skutečnost, že jsou stěžovatelé před správními soudy neúspěšní ještě sama o sobě nezakládá procesní nerovnost v řízení.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2008

Vojen Güttler

předseda senátu