Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1135/07

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci ústavní stížnosti JUDr. K. S. K., právně zastoupené advokátem JUDr. Petrem Ritterem, Riegrova 12, Olomouc, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2007 sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2005 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 4. 5. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 6. 2002 č.j. -2000 byl zaměstnavatel stěžovatelky zavázán zaplatit jí částku 737.210,- Kč s přísl. Jednalo se o náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku po dobu dočasného zproštění funkce soudce, a to od 23. 1. 1996 do 26. 1. 1998. Náhrada mzdy byla zaměstnavatelem vyplacena jednorázově dne 19. 9. 2002. Zaměstnavatel však neprovedl srážku daně v příslušných zdaňovacích obdobích. Tím, že nebyla náhrada mzdy stěžovatelce vyplacena postupně, ale jednorázově za několik zdaňovacích období, došlo k výraznému ovlivnění základu daně a k zahrnutí příjmu stěžovatelky do vyššího daňového pásma, než kdyby jí byl příjem vyplácen postupně v jednotlivých zdaňovacích obdobích. Stěžovatelka tak byla fakticky poškozena dvakrát, poprvé tím, že obdržela mzdu až se zpožděním a podruhé tím, že po ní stát žádal vyšší daň. Stěžovatelka je toho názoru, že se uvedeným postupem státních orgánů dostala do nerovného postavení ve vztahu k těm poplatníkům, jímž byla mzda vyplácena zaměstnavatelem řádně. Na dani byla stěžovatelka nucena zaplatit více, než legitimně očekávala.

Výše uvedeným postupem státních orgánů tak mělo dojít k zásahu do práv stěžovatelky, jež jsou jí garantována , Všeobecné deklarace lidských práv, a d, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánu státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelky neshledal.

Ústavní soud předesílá, že z jeho dosavadní judikatury vyplývá, že Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y ČR), který není součástí soustavy obecných soudů a není jim soudem nadřízeným, je oprávněn do jejich pravomoci zasahovat, jen pokud nepostupují v souladu s principy hlavy pátéd. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních předpisů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje tedy zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší právě obecným soudům.

Co se týče námitky porušení rovnosti mezi jednotlivými poplatníky daně z příjmu, je nutno konstatovat, že finanční úřad, coby státní orgán, nemohl a nemůže ovlivnit způsob a okamžik výplaty náhrady mzdy. Z úhlu pohledu správce daně se jedná toliko o příjem zaměstnance za příslušné zdaňovací období, přičemž Nejvyšší správní soud ve svém odůvodnění dostatečně objasnil okolnosti aplikace ustanovení zákona a naopak nemožnosti aplikace ustanovení , o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů.

Závěrem Ústavní soud konstatuje, že si je vědom toho, že stěžovatelka podala předmětnou ústavní stížnost především z důvodu procesní opatrnosti. Z podání je zřejmé, že se svých práv hodlá domáhat cestou náhrady škody. Jak bylo již výše uvedeno, projednávaný případ se týká postupu správce daně při stanovování daňové povinnosti, přičemž případná odpovědnost zaměstnavatele za způsobenou škodu by měla být předmětem samostatného soudního řízení.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2008

Michaela Židlická

předsedkyně senátu