Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. K., zastoupené Mgr. Petrem Burečkem, advokátem se sídlem Slezská Ostrava, Občanská 16, proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 8. 2007, čj. - 28, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2007, čj. - 38, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 8. 2007, čj. - 28, kterým rozhodl o určení ceny majetku, který měl zůstavitel (otec stěžovatelky) ve společném jmění manželů (dále jen "SJM") se svou manželkou, určil cenu dědictví, schválil dohodu dědiců o vypořádání dědictví a rozhodl o odměně notářky JUDr. R. N. jako soudní komisařky ve výši 17 158,-- Kč. Dále navrhla i zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2007, čj. - 38, kterým bylo potvrzeno (odvoláním stěžovatelky napadené) usnesení okresního soudu ve výroku ad. IV. o odměně notářky.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že SJM jejího otce a jeho manželky (matky stěžovatelky) zaniklo dnem jeho smrti. Protože za trvání manželství nedošlo k žádné jeho modifikaci, jsou podíly obou manželů na SJM stejné. Okresní soud, podle stěžovatelky, tuto skutečnost opomněl a v odst. IV. výroku svého usnesení stanovil výši odměny notářky z hodnoty majetku náležejícího do SJM, ačkoliv podle ustanovení vyhl. č. měl určit její odměnu z obvyklé ceny zůstavitelova majetku, který se stal předmětem řízení o dědictví. Za této situace měl soud určit, podle a obč. zákoníku, výši odměny notářky z poloviční hodnoty majetku náležejícího do SJM rodičů stěžovatelky. Okresní soud tak nesprávně aplikoval právo a tím nesprávně uložil stěžovatelce povinnost zaplatit notářce odměnu, určenou postupem, který nemá oporu v zákoně. Toto pochybení nenapravil ani Krajský soud v Ostravě. Soudy obou stupňů tak porušily základní práva stěžovatelky, podle , a a 5 d, neboť jí uložily povinnost v rozsahu výrazně větším, než jak vyplývá ze zákona.

Z obsahu spisu sp. zn. Okresního soudu ve Frýdku - Místku Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 8. 8. 2007, čj. - 28, zmíněný soud rozhodl o určení ceny majetku, který měl zůstavitel v SJM se svou manželkou, určil cenu dědictví, schválil dohodu dědiců o vypořádání dědictví a rozhodl o odměně notářky. O odměně notářky a jejích hotových výdajích v celkové výši 17 158,-- Kč rozhodl podle , za použití K odvolání stěžovatelky proti výroku o výši odměny notářky Krajský soud v Ostravě usnesení okresního soudu potvrdil. Konstatoval, že podle vyhl. č. je základem odměny notáře jako soudního komisaře za úkony provedené v řízení o dědictví, které není uvedeno v , obvyklá cena zůstavitelova majetku, který se stal předmětem řízení o dědictví. Podle ustanovení , na podkladě zjištění podle , určí soud obvyklou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, popřípadě výši jeho předlužení. Obvyklou cenou dědictví je, v daném případě, částka 1 589 970,70 Kč, neboť při stanovení odměny notáře soud nevychází z tzv. čisté ceny dědictví, která představuje rozdíl mezi obvyklou cenou dědictví a výší dluhů, ale z obvyklé ceny majetku, jak byla zjištěna postupem podle . Výše odměny notářky byla tedy okresním soudem stanovena správně.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka v ní polemizuje se způsobem výpočtu odměny notářky, jako soudní komisařky v řízení o dědictví po jejím otci. Tvrdí, že tato odměna má být vypočtena ze skutečného čistého dědictví po zůstaviteli, nikoliv z celé částky, která představuje hodnotu SJM manželů.

Posláním Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelky, zakotvená zejména v ústavním pořádku České republiky. Na základě tvrzení stěžovatelky se Ústavní soud zabýval ústavností řízení před soudy obou stupňů a dospěl k závěru, že základní práva stěžovatelky nebyla porušena. Výpočet odměny notářky, jako soudní komisařky, byl proveden v souladu se shora zmíněnými právními předpisy.

Jistým problémem, který Ústavní soud ve věci shledal, byla skutečnost, že obecné soudy, zejména soud okresní, v odůvodnění svého rozhodnutí, nedostatečně vysvětlil přesný způsob výpočtu odměny notářky. Nepoukázal dostatečně na ustanovení , podle kterého : "základem odměny notáře, jako soudního komisaře za úkony provedené v řízení o dědictví, které není uvedeno v , je obvyklá cena zůstavitelova majetku, který se stal předmětem řízení o dědictví". Z protokolu o projednání dědictví na č. l. 25 a násl. spisu a ze shora označeného usnesení okresního soudu jasně vyplývá, že majetek v SJM zůstavitele a jeho manželky činil 1 646 071,40 Kč. Vypořádání tohoto SJM (a v tom je klíč celé otázky základu pro výpočet odměny notářky), bylo provedeno tak, že pozůstalá manželka si ponechala veškerý movitý majetek v úhrnné hodnotě 112 201,40 Kč. Do dědictví pak připadly pohledávka zůstavitele za pozůstalou manželkou z titulu vypořádání majetku v SJM ve výši 56 100,70 Kč a označené nemovitosti v hodnotě 1 533 870,-- Kč, tedy celkem 1 589 970,-- Kč. Tato částka tak představuje "obvyklou cenu zůstavitelova majetku, který se stal předmětem řízení o dědictví", ve smyslu a z této částky pak soudy vypočetly odměnu notářky. Jedná se totiž o částku, ohledně které bylo dědické řízení vedeno. Tento postup je v souladu s citovanými normami obecného práva a šlo jen o to, zmíněný postup stěžovatelce vysvětlit v tom stadiu řízení, kdy se jednalo o vypořádání SJM zůstavitele a jeho manželky.

V řízení před obecnými soudy tedy nedošlo k porušení základních práv stěžovatelky, tvrzených v její ústavní stížnosti. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu