Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2145/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem Písek, Národní svobody 26, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2007, čj. - 74, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, protože jím bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu podle hlavy pátéd (dále "") a právo na spravedlivý proces ve smyslu bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva"). Stěžovatel zároveň navrhl, aby Ústavní soud vyslovil, že k porušení jeho ústavně zaručených práv došlo postupem obecných soudů, Krajského úřadu Jihočeského kraje a Městského úřadu Písek.

Stěžovatel tvrdí, že správní orgán ve stavebním řízení porušil y, když nepřerušil řízení, ačkoli o vlastnických otázkách k pozemkům bylo zahájeno řízení před soudem. Při vydání stavebního povolení nevzal v úvahu podstatné skutečnosti, např. to, že na zastavěném pozemku nelze stavět. Nejvyšší správní soud tím, že odmítl jeho žalobu, uplatnil svou pravomoc v rozporu s y a porušil také ust. článku 6 bodu 1 Úmluvy a y.

II.

Z rozhodnutí obecných soudů a návrhu stěžovatele bylo zjištěno, že rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 17. 10. 2005, čj. KUJCK 20943/05/ODSH-Ho-OŘ, bylo (mimo jiné) zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Městského úřadu Písek, odboru dopravy, ze dne 5. 4. 2005, čj. D/4394/0/2004/St.STUR-StPo, kterým bylo vydáno stavební povolení na stavbu obytného souboru a propojovacího chodníku. Rozhodnutí krajského úřadu napadl žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobou, kterou krajský soud zamítl rozsudkem ze dne 15. 3. 2006, čj. - 34. Uvedený rozsudek napadl stěžovatel kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 5. 2007, čj. - 74, zrušil rozsudek krajského soudu a žalobu stěžovatele odmítl.

III.

rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Jedná se o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního. Informace zjištěné uvedeným postupem pak vedly Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).

Jakkoli je možné interpretaci "žalobních bodů" a z toho vycházející závěr Nejvyššího správního soudu, vedoucí k odmítnutí žaloby, považovat za restriktivní (viz také starší judikatura Ústavního soudu vztahující se k předchozí právní úpravě správního soudnictví, konkrétně k ve znění do 31. 12. 2002: nálezy

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 87,

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 259, nebo

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 27, str. 189), Ústavní soud, s přihlédnutím k aktuální zákonné úpravě obsažené v , nepokládá takový výklad za porušující stěžovatelova ústavně zaručená základní práva.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu