Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 598/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. J., právně zastoupené Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 6, Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007 sp. zn. a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2007 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s odůvodněním, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle d.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí se závěrem krajského soudu, který odmítl její odvolání proti výroku IV. usnesení krajského soudu (náklady řízení) jako opožděné. V odůvodnění napadeného usnesení soud konstatoval, že stěžovatelce bylo doručováno na adresu bydliště uvedeného v žalobě, přičemž v důsledku jejího nezastižení byla zásilka s usnesením uložena dne 22. 6. 2007 na poště a stěžovatelka byla vyzvána s náležitým poučením k jejímu vyzvednutí. Uložená zásilka byla skutečně vyzvednuta dne 9. 7. 2007 a dne 11. 7. 2007 bylo osobně podáno u krajského soudu odvolání. Krajský soud dospěl k závěru, že zásilka nebyla vyzvednuta do 3 dnů od uložení (§ 50c odst. 1, 2 a 4 o. s. ř), a proto nastala fikce doručení dnem 25. 6. 2007. Poslední den k podání odvolání tak připadl již na 10. 7. 2007. Vrchní soud v Praze zamítl odvolání stěžovatelky jako nedůvodné a poukázal na skutečnost, že v případě doručovaného usnesení se nejednalo o zásilku, kterou by bylo nutné doručovat do vlastních rukou a ani tak nenařídil předseda senátu ( ). Na doručování se tak vztahovalo ustanovení a zásilku je třeba považovat za doručenou dnem 25. 6. 2007.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že oba soudy přijaly nesprávný závěr o opožděnosti odvolání. Konstrukce náhradního doručení může být použita pouze za předpokladu, pokud si adresát zásilku nevyzvedne. Pokud si však zásilku adresát po dobu úložní lhůty vyzvedne, pak k doručení došlo v den jejího faktického vyzvednutí a od toho dne též běží zákonem stanovená lhůta pro podání odvolání.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

Ústavní soud ve své judikatuře také mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními , respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.

V případě stěžovatelky obecné soudy dospěly k závěru, že odvolání podala opožděně. Tento svůj právní závěr opřely o příslušná ustanovení , tato ustanovení interpretovaly ústavně konformním způsobem a v odůvodnění rozhodnutí podrobně vyložily, jaké skutečnosti je k závěru o opožděnosti odvolání vedly. Lze tedy konstatovat, že k zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces ze strany obecných soudů nedošlo.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost stěžovatelky jako návrh zjevně neopodstatněný a podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu