Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2411/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Ing. F. H. a R. H., zastoupených Mgr. Janem Hynštem, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 7, směřující proti usnesení Okresního soudu pro Prahu - východ ze dne 11. května 2007, č. j. -174 a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. července 2007, sp. zn. , 391/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí s odkazem na porušení jejich práva na spravedlivý proces.

Okresní soud pro Prahu - východ usnesením ze dne 11. května 2007, č. j. -174 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně"), vydal dražební vyhlášku, jíž na den 10. srpna 2007 nařídil dražební jednání, specifikoval nemovitosti, které budou předmětem dražby, příslušenství, které bude spolu s nemovitostmi draženo, výslednou cenu, nejnižší podání a výši jistoty a další údaje. Proti tomuto usnesení podali stěžovatel Ing. F. H. jako povinný a stěžovatelka R. H. jako jeho manželka odvolání. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. července 2007, sp. zn. , 391/2007, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Ve stroze odůvodněné stížnosti stěžovatelé uvádějí, že dle jejich zjištění bylo dne 24. dubna 2006 oznámeno zrušení konkurzu na majetek oprávněného po splnění rozvrhového usnesení. Z této skutečnosti stěžovatelé dovozují, že pohledávka zahrnutá do konkurzní podstaty oprávněného (dále jen "pohledávka"), pro níž byl nařízen výkon rozhodnutí, musela být správcem konkurzní podstaty oprávněného postoupena třetí osobě. S ohledem na tuto skutečnost má chybět účastník řízení a toto řízení nemůže probíhat. Pokud toto řízení vede soud i nadále, má docházet k porušování práva stěžovatelů na spravedlivý proces. Ve svém důsledku má totiž soudní moc nutit stěžovatele hradit pohledávku osobě, která není věřitelem a tato osoba se tím na úkor stěžovatelů má bezdůvodně obohatit. Stěžovatelé považují za nesmyslné, aby se museli následně domáhat vrácení bezdůvodného obohacení po tom, kdo nebyl účastníkem řízení. S ohledem na tyto skutečnosti, aniž by však uvedli jakoukoli ústavněprávní argumentaci, se stěžovatelé domáhají, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření vedlejších účastníků - Okresního soudu pro Prahu - východ a Krajského soudu v Praze a zaslal tato vyjádření k replice stěžovatelům. Ti se k nim však nevyjádřili.

Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovateli předložená tvrzení a vyjádření vedlejších účastníků, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y]. Postup v soudním řízení je záležitostí obecných soudů.

Závěry stěžovatelů vyvozené o tom, že pohledávka musela být s ohledem na zrušení konkurzu na majetek oprávněného po splnění rozvrhového usnesení postoupena třetí osobě, a že v řízení, v němž obecné soudy pokračují, musí chybět účastník, Ústavní soud nesdílí. Sama skutečnost, že konkurzní řízení bylo skončeno po splnění rozvrhového usnesení, nesvědčí o tom, že by pohledávka oprávněným musela být postoupena třetí osobě. Jestliže stěžovatelé v řízení před obecnými soudy postoupení pohledávky nijak neprokázali, pohledávka byla se souhlasem konkurzního soudu vyloučena z konkurzní podstaty oprávněného a oprávněný je nadále existujícím subjektem, není pochybením těchto soudů, že v řízení pokračují. Naopak, tyto soudy též s ohledem na právo na spravedlivý proces v řízení pokračovat musí.

Pokud se týká tvrzení stěžovatelů o tom, že ve svém důsledku jsou nuceni plnit osobě, která není věřitelem, čímž se oprávněný na jejich úkor bezdůvodně obohatí a stěžovatelé se budou nuceni následně domáhat vrácení bezdůvodného obohacení po tom, kdo nebyl účastníkem řízení, konstatuje Ústavní soud pouze, že tato jejich domněnka by byla i v případě, že by skutečně k postoupení pohledávky došlo (avšak toto postoupení nebylo stěžovatelům oznámeno) vzhledem k ust. zcela mylná. Navíc, jak je již uvedeno výše, postoupení pohledávky v řízení prokázáno nebylo.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu