Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 847/08

Ústavní soud rozhodl dne 17. dubna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky I. S., zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Mezibranská 19, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2008 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se cestou ústavní stížností domáhala zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2008, jakož i Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 9. 2007 sp. zn. , cítí dotčena v právech zakotvených v , a d, v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v článcích 90 a 96 odst. 1 y, jakož i v a Úmluvy o právech dítěte. Uvedla, že soudy vyhověly otci v jeho žádosti o změnu výše poskytovaného výživného pro nezletilého M. S., a to s účinností od 1. 12. 2006 tak, že je z částky 10.000,- Kč snížily na 7.000 Kč měsíčně. Vyslovila přesvědčení, že pro uvedené rozhodnutí důvod nebyl dán, když se poměry otce, jehož životní úroveň je velmi vysoká, zásadně nezměnily, naopak ke změně došlo na straně nezletilého, který již navštěvuje školu, má řadu zájmů prospívajících jeho rozvoji a sama mu pak chce umožnit i zahraniční pobyty či přispívat přiměřeně na tvorbu úspor. Poněvadž o nezletilého osobně pečuje, měl by se otec výrazněji podílet na úhradě jeho výše zmíněných potřeb a přijmout zaměstnání, které by odpovídalo jeho kvalifikaci a jež mu dokonce bylo nabízeno.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, zjištěn nebyl. Označený soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byla změněna výše výživného pro nezletilého M., uloženého otci částkou 10.000,- Kč měsíčně, a to na 7.000, Kč s účinností od 1. 12. 2006, a opodstatněně předmětný výrok potvrdil. Jak Obvodní soud pro Prahu 8, tak i soud odvolací postupovaly při provádění a hodnocení důkazů v souladu s a a rozhodly o povinnosti otce přispívat na výživu nezletilého na základě zjištěné změny poměrů - na straně obou rodičů i na straně nezletilého - ve smyslu ustanovení , a zákona o rodině. Na vyčerpávající a přiléhavé odůvodnění rozsudků možno v dalším odkázat. Lze dodat, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d ( , a y). Z uvedeného principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v a do pravomoci Ústavního soudu pak nespadá pravomoc „hodnotit“ hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy při respektování zásad ustanovení , a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

,

a násl.).

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů]. Nutno konstatovat, že se stěžovatelka domáhala zrušení celého rozsudku odvolacího soudu, námitky proti výroku, jenž se týká i úpravy styku otce s nezletilým a nákladů řízení, však v podání neuvedla – proto i na návrh v tomto rozsahu dopadá rozhodnutí dle citovaného ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 17. dubna 2008

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu