Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1753/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. B., zastoupené Mgr. Michalem Stupkou, advokátem se sídlem 140 00 Praha 4, Družstevní 8, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ve včasné ústavní stížnosti, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (dále " "), protože jím byla porušena její základní práva zakotvená v a a 2 d (dále " ").

Stěžovatelka je přesvědčena, že v řízení před obecnými soudy, v němž vystupuje jako žalovaná, nejsou dány důvody pro vyloučení soudců Okresního soudu v Karlových Varech, takže celá věc neměla ani být delegována Okresnímu soudu v Klatovech. Skutečnost, že jedna ze soudkyň Okresního soudu v Karlových Varech měla v řízení vystupovat na návrh žalobkyně jako svědkyně, není důvodem pro vyloučení ostatních soudců okresního soudu z projednávání věci. rozhodl o nutné delegaci věci jinému soudu, aniž by stěžovatelce dal možnost se vyjádřit a tím porušil její právo na řádný a spravedlivý proces.

II.

Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhala po stěžovatelce jako žalované zaplacení částky 8 500 000,-- Kč, vydal dne 31. 1. 2007 pod sp. zn. usnesení, kterým vyloučil z projednávání a rozhodování 18 soudců Okresního soudu v Karlových Varech a věc přikázal k rozhodnutí Okresnímu soudu v Klatovech.

III.

Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).

Případ předložený stěžovatelkou Ústavnímu soudu má dvě roviny. Za prvé je nutno posoudit samotné rozhodnutí o vyloučení soudců okresního soudu, za druhé pak na něj navazující přikázání věci jinému soudu.

Ústavní soud ve své judikatuře dlouhodobě preferuje postoj, podle něhož jakékoli relevantní pochybnosti o nepodjatosti soudce, dosahující vzhledem k okolnostem případu určité hranice závažnosti, jsou důvodem k jeho vyloučení (viz např. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 35, str. 181, a v něm citovaná judikatura). Lze tedy konstatovat, že poněkud stručné, ale stále ještě přezkoumatelné rozhodnutí krajského soudu, nezasahuje, z výše uvedeného pohledu, do ústavně zaručených základních práv stěžovatelky.

Druhým aspektem posuzovaného případu je přikázání věci jinému soudu. Ustanovení , které dává účastníkům řízení právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána i v případě tzv. delegace nutné, bylo nepochybně porušeno. Stěžovatelka neměla možnost se k této otázce vyjádřit a nebylo jí ani doručováno rozhodnutí o vyloučení. Na druhou stranu bude stěžovatelce v řízení před Okresním soudem v Klatovech a případně i před instancemi dalšími plně umožněno hájit svá práva, takže bude mít k dispozici celý spravedlivý proces. Podle názoru Ústavního soudu tak uvedené porušení normy podústavního práva nedosáhlo takové intenzity, které by současně představovalo porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky a bylo důvodem k derogačnímu zásahu Ústavního soudu.

K zásahu do ústavně zaručeného základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu y a bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod tedy nedošlo. Nebylo porušeno ani ustanovení a 2 y.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost podle ust. jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. dubna 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu