Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2831/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: PECH, spol. s r. o., se sídlem Praha 2, Vyšehrad, Vinařického 131/6, zastoupené Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 15, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, čj. - 116, a rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2005, čj. - 95, a Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 3. 2005, čj. - 71, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označených rozhodnutí. Krajský soud v Plzni, jako soud prvního stupně, zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala vůči správci konkursní podstaty úpadce Jatky Plzeň, a. s., vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí (pozemků) ze soupisu majetku konkursní podstaty. Vrchní soud v Praze, k odvolání stěžovatelky, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé. Souhlasil tak se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého, ve smyslu ustanovení § 151b odst. 1 zákona č. 40/1946 Sb., (dále jen obč. zák.), ve znění účinném v době uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem (dne 20. května 1996) , se odevzdáním věci v případě věci nemovité rozumí vklad zástavního práva do katastru nemovitostí. Proti zmíněnému rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se závěrem obecných soudů, vyjádřeným shora. Stěžovatelka také poukázala na nejednotnost judikatury, která až do roku 1999 byla opačná než současná a následnou novelizaci . Podle stěžovatelky tak došlo k porušení d a práva pokojně užívat majetek, zaručeného v Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání shora označených rozhodnutí, jejichž zrušení stěžovatelka navrhla. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Ústavní soud není určen k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li zároveň porušení některého základního práva či svobody zaručené ústavním pořádkem ČR.

V daném případě je zřejmé, že k žádnému porušení základních práv stěžovatelky nedošlo. Obecné soudy své závěry řádně odůvodnily a aplikovaly zmíněné ustanovení v souladu s již dlouholetou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, který v odůvodnění svého usnesení uvádí, že všechna jeho rozhodnutí od konce ledna 1998, týkající se uvedené problematiky, spočívají na závěru, že "podle označeného ustanovení mohlo na základě smlouvy vzniknout i zástavní právo k nemovitosti, jelikož odevzdáním nemovitosti ve smlouvě uvedenému zástavními věřiteli se ve smyslu tohoto ustanovení rozumí vklad zástavního práva do katastru nemovitosti v jeho prospěch." Ústavní soud již dříve konstatoval, že k této ustálené judikatuře Nejvyššího soudu nemá z hlediska ústavnosti žádné výhrady (viz usnesení

sp. zn.

, či

sp. zn.

).

S ohledem na to, že stěžovatelkou zpochybněný výklad právních přepisů není případem svévole a ani není v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, ve smyslu judikatury Ústavního soudu, není ve věci dán žádný prostor k jeho derogačnímu zásahu.

Ústavní soud dospěl k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. dubna 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu