Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 640/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti Z. S., právně zastoupeného Mgr. Tomášem Palčem, advokátem se sídlem Na Střelnici 39, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2007 sp. zn. , usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2007 sp.zn. a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2007 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s odůvodněním, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle d a a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně, kterými byl zamítnut návrh stěžovatele na obnovu řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. a proti usnesení dovolacího soudu, který podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné.

Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje argumentaci použitou již v řízení před obecnými soudy, a to především ve vztahu k důvodům obnovy řízení dle § 278 trestního řádu. Proti usnesení Nejvyššího soudu žádné konkrétní námitky nevznáší.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není další instancí v systému obecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, či zákonnost jiného postupu obecných soudů, pokud ovšem takové porušení současně neznamená porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Do činnosti obecných soudů je tedy Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím, opatřením nebo jiným postupem těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V daném případě rozhodnutím o posledním prostředku k ochraně práva stěžovatele bylo usnesení Vrchního soudu v Praze, jehož doručením začala stěžovateli plynout zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti. Skutečnost, že stěžovatel podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, na tomto závěru nic nemění, neboť dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné /§ 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu/ a nevztahuje se na ně odst. 4 téhož ustanovení, proto je ve smyslu shora cit. ustanovení nelze pokládat za poslední opravný prostředek.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti přezkoumal Ústavní soud pouze usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání a dospěl k závěru, že tímto usnesením nebylo porušeno žádné ústavně zaručené právo stěžovatele, neboť dovolací soud správně posoudil otázku přípustnosti dovolání v dané konkrétní věci.

Ústavní soud proto ústavní stížnost zčásti odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) cit. zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu