Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 705/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. V., zastoupené JUDr. Pavlínou Pomijovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Riegrova 2668/6c, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 4. 2005, čj. - 155, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 11. 2005, čj. - 195, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2007, čj. - 217, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka včasnou ústavní stížností navrhla zrušení shora označeného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví žalobkyně M. M. a stěžovatelky k domu a označeným pozemkům. Zmíněné nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, které byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 1 000 000,-- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Řízení o návrhu na tzv. širší vypořádání podílového spoluvlastnictví bylo zastaveno. Stěžovatelka navrhla rovněž zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 11. 2005, čj. - 195, kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Požadovala i zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2007, čj. - 217, kterým bylo její dovolání odmítnuto.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že se svou sestrou - žalobkyní, byly podílovými spoluvlastnicemi předmětných nemovitostí, každá jednou polovinou. Protože mezi nimi nedošlo k dohodě, podala její sestra žalobu u Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. S výsledkem řízení stěžovatelka nesouhlasí, protože nemělo dojít k vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázáním vlastnického práva její sestře za náhradu. Podle názoru stěžovatelky, rozdělení předmětného domu na bytové jednotky bylo možné jak z technického, tak i z právního hlediska. Obecné soudy se náležitě nezabývaly otázkou, nakolik by bylo životaschopné reálné rozdělení domu na bytové jednotky a nakolik by vzájemné vztahy obou stran dovolily tento postup. Pouze konstatovaly, že vzájemné vztahy účastnic řízení jsou dlouhodobě konfliktní, znemožňující účelné a řádné hospodaření se společnými nemovitostmi. V postupu obecných soudů tak došlo, podle stěžovatelky, k porušení jejího základního práva podle , 4 a podle d.

Z přiložených soudních rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně M. M. a stěžovatelky k domu a pozemkům, specifikovaným ve výroku rozsudku. Nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, které byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 1 000 000,-- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Řízení o návrhu na tzv. širší vypořádání podílového spoluvlastnictví bylo zastaveno a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. V souladu s ustanovením § 142 ObčZ se soud zabýval možností řešit spor reálným rozdělením předmětu spoluvlastnictví, tj. rozdělením domu na dva samostatné objekty. V daném případě však bylo znaleckým posudkem zjištěno, že klasické reálné rozdělení domu svislou dělící rovinou není možné. Zvažoval i rozdělení domu na dvě jednotky podle , což by bylo jak z technického i právního hlediska možné. S ohledem na zjištěný skutkový stav dospěl okresní soud k závěru, že takové rozdělení realizovat nelze, zejména vzhledem k dlouhodobě narušeným vztahům mezi účastníky při užívání domu. Za situace, kdy žalobkyně a stěžovatelka spolu fakticky nekomunikují, za situace, kdy dochází ke konfliktům mezi stěžovatelkou a manželem žalobkyně, které dokonce musí řešit soud, soud uzavřel, že podmínky pro rozdělení domu na bytové jednotky splněny nejsou. Soud vzal v úvahu i zásadu, že by nikdo neměl být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví a být nucen k soužití s druhou osobou ve společném domě a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Při rozhodování, které ze spoluvlastnic dům přikázat, zohlednil skutečnost, že žalobkyně měla větší podíl na získání předmětných nemovitostí, větší měrou se podílela na výstavbě domu a je výlučnou vlastnicí přilehlé zahrady, kůlny i garáže.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudek okresního soudu potvrdil. Konstatoval, že soud prvního stupně provedl ve věci dostatečné dokazování, ke zjištěnému skutkovému stavu věci přiřadil správné právní závěry. Správně zhodnotil problematický poměr stěžovatelky a manžela žalobkyně jako dlouhodobě konfliktní, znemožňující účelné a řádné hospodaření se společnými nemovitostmi. Za tohoto stavu nelze na žalobkyni spravedlivě požadovat, aby ve spoluvlastnictví se stěžovatelkou setrvala, jak to dovodil i okresní soud v souladu s ustálenou judikaturou obecných soudů. Podle názoru odvolacího soudu okresní soud nepochybil ani v otázce způsobu vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví.

Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl pro nesplnění podmínek přípustnosti dovolání podle ustanovení st. 1 písm. c) . Odkázal na svůj právní názor, obsažený v rozsudku sp. zn. , podle něhož soud možnost vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytovému domu rozdělením na jednotky posuzuje i z hlediska dalšího možného soužití účastníků v jednom domě. Soud přistoupí k takovému řešení pouze v případě, jsou-li vztahy mezi účastníky po delší dobu nekonfliktní.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti stěžovatelky je nesouhlas s rozhodnutím obecných soudů ve věci. Její argumentace se odvíjí zejména na úrovni podústavního práva a nepřináší žádnou ústavněprávně relevantní argumentaci, kromě odkazů na zmíněné články y. Nesouhlasí s aplikací ustanovení ObčZ ze strany obecných soudů a považuje ji za jsoucí v rozporu s ochranou vlastnického práva, která je zakotvena v d.

V této souvislosti je nutno připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že Ústavní soud není další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by měla napravovat každé jejich (stěžovatelkou tvrzené) pochybení. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y ČR). Není tedy povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, nalezne-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Ústavní soud posoudil ústavnost řízení před obecnými soudy a dospěl k závěru, že k porušení žádného základního práva stěžovatelky nedošlo. S ohledem na požadavky obsažené v dosavadní judikatuře Ústavního soudu, které jsou kladeny na rozhodování obecných soudů, tj. zejména soulad s principy spravedlnosti, řádné odůvodnění, absence libovůle apod., lze konstatovat, že srozumitelně a logicky odůvodněná rozhodnutí obecných soudů tyto požadavky splňují. Ve svých rozhodnutích vyšly soudy z provedených důkazů, se všemi argumenty stěžovatelky se vypořádaly a opřely svá rozhodnutí o ustanovení , které vyložily a aplikovaly ústavně konformním způsobem. V přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost usnesením odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu