Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 116/08

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Praha 1, Štěpánská 630/57, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou řádně a včas stěžovatel navrhl zrušení shora označeného usnesení, kterým Městský soud v Praze, jako soud odvolací, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 7. 2007, sp. zn. , a nařídil, aby trestní věc stěžovatele byla projednávána v jiném složení senátu podle § 262 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen tr. ř.). Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím (ve výroku o nařízení projednání věci v jiném složení senátu) byla porušena jeho základní práva dle a 38 odst. 1 d.

Z obsahu ústavní stížnosti a z přiloženého usnesení městského soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je, na základě obžaloby obvodního státního zástupce, stíhán jako obviněný z trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) trestního zákona. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 byl stěžovatel zproštěn obžaloby. Z podnětu odvolání státního zástupce byl tento rozsudek zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2006. Dalším rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 3. 2006 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odložením na zkušební dobu čtyř let. K odvolání stěžovatele byl i tento rozsudek zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2006. Dalším, v pořadí již třetím, rozsudkem téhož obvodního soudu, ze dne 9. 7. 2007, byl stěžovatel zproštěn obžaloby. K odvolání státního zástupce Městský soud v Praze usnesením napadeným touto ústavní stížností poslední rozsudek obvodního soudu zrušil a věc nařídil projednat v jiném složení senátu.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s rozhodnutím, aby věc byla projednána v jiném složení senátu. Stěžovatel má za to, že Městský soud v Praze přikročil k tomuto rozhodnutí proto, aby dosáhl jiného hodnocení důkazů ze strany obvodního soudu, čímž zasáhl do jeho základních práv a svobod, zejména do práva na zákonného soudce, aniž by pro takový postup byly dány důvody.

Ústavní soud neshledal ve věci takové pochybení, které by dosáhlo ústavněprávní úrovně. Jak vyplývá z napadeného usnesení městského soudu, i z jeho vyjádření k ústavní stížnosti, důvodem postupu podle § 262 tr. ř. (tj. nařízení projednání věci v jiném složení senátu) nebyla snaha docílit, aby nalézací soud hodnotil důkazy v souladu s názorem odvolacího soudu, jak předkládá stěžovatel, ale snaha zajistit stěžovateli spravedlivý proces, neboť v průběhu řízení před stávajícím senátem došlo k opakovaným pochybením, která nebyla odstraněna a odůvodnění předcházejících rozsudků neměla požadované náležitosti.

Ústavní soud tedy neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu odvolacího soudu při vydání napadeného rozhodnutí. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace obecného práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody, resp. některé z ústavních kautel.

Nutné poznamenat, že v tomto případě není relevantní stěžovatelův odkaz na judikaturu Ústavního soudu, neboť městský soud své rozhodnutí řádně odůvodnil a opíral se přitom o platné právní předpisy, jejichž aplikace na předmětnou věc nepostrádá racionální základnu. S ohledem na to, že stěžovatelem zpochybněný postup soudu není příkladem svévole ani není v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, není namístě vyslovení protiústavnosti právního závěru odvolacího soudu.

Ústavní soud připomíná, že , č. , rozeznává v ustanovení , jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud tedy dospěl k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu