Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 655/08

Ústavní soud rozhodl dne 3. dubna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. F., zastoupené JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou v Havířově - Šumbarku, Opletalova 608/2, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2006 č. j. -153 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 12. 2002 č. j. -64, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas a řádně Ústavnímu soudu, brojí stěžovatelka proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů, a to pro stěžovatelkou tvrzené porušení a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V dané věci šlo o žalobu stěžovatelky domáhající se proti vedlejší účastnici FLASH Group, s. r. o. (v řízení před obecnými soudy žalované), zaplacení částky 40 000,- Kč s 16% úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Později vzala žalobu zčásti zpět pro zaplacení 9,5 % úroku z prodlení z částky 40 000,- Kč. Žaloba byla prvostupňovým soudem zamítnuta shora citovaným rozsudkem a bylo zastaveno řízení o zaplacení 9,5 % úroku z prodlení. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. -100 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 40 000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a ve zbývající části výroku, tj. ohledně úroku z prodlení z částky 40 000,- Kč, jej zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně pak rozsudkem č. j. -126 uložil žalované zaplatit stěžovatelce 6,5% úrok z prodlení ročně z výše uvedené částky. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem č. j. -138 rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil, věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a zavázal jej svým právním názorem. Odvolací soud v záhlaví citovaným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání stěžovatelky odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné.

Rozsáhlá ústavní stížnost polemizuje se skutkovým i právním závěrem rozhodnutí obecných soudů, kdy stěžovatelka zpochybňuje především závěr, že předmětná "smlouva o stažení nemovitosti z nabídky", kterou se svým manželem uzavřela s vedlejší účastnicí - žalovanou FLASH Group, s. r. o., je relativně neplatným úkonem, protože ji uzavřela v omylu, a to včetně dodatku k této smlouvě, a tudíž se domáhá vrácení složené kauce ve výši 40 000,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti ( y ČR). Z toho plynou pro kauzu stěžovatelky následující závěry.

Ústavní soud především nemá pravomoc přehodnocovat závěry běžných soudů o neplatnosti předmětné smlouvy, k čemuž soudy dospěly interpretací smlouvy a interpretací občanskoprávních předpisů. Ústavní soud totiž není povolán k přezkumu správnosti aplikace předpisů podústavního práva, jak se domnívá stěžovatelka, jejíž argumentace v podstatě zůstává v podústavní rovině. Ústavní soud je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "], resp. některé z ústavních kautel. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy svévolně neaplikovaly jednoduché právo (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004

sp. zn.

, Sb.n.u.ÚS, sv. 33, str. 371, 374-375). Žádný z uvedených předpokladů kasačního zásahu Ústavního soudu ovšem ve stěžovatelčině případě dán není.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ust. návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu