Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2567/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti T. H. a M. H. - H., zastoupených Mgr. Tomášem Horákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 2, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. dubna 2003, č. j. -52, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2006, č. j. -105 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2007, č. j. -127, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí s odkazem na porušení jeho práv zaručených v , a d (dále jen " ") a práv zaručených mezinárodními smlouvami o lidských právech ve smyslu y (dále jen " ").

Z předložené ústavní stížnosti, přiložených příloh a spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 10. dubna 2003, č. j. -52, zamítl žalobu stěžovatelů a Z. S. (dále jen "žalobci") o zaplacení částky 1.463.422,- Kč a uložil žalobcům nahradit žalovanému Fondu národního majetku České republiky (dále jen "Fond") společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 53.685,- Kč. K odvolání žalobců Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozsudkem ze dne 27. dubna 2006, č. j. -105, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a (poté, co Z. S. zemřel a jeho dědici se stali stěžovatelé) stěžovatelům uložil zaplatit žalované České republice (která po zrušení Fondu ze zákona vstoupila do práv a povinností z právních vztahů, jejichž účastníkem byl Fond) společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 63.795,90 Kč. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali stěžovatelé dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. června 2007, č. j. -127 odmítl a rozhodl tak, že stěžovatelé a žalovaná Česká republika nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení.

Stěžovatelé ve své stížnosti jen zcela obecně uvádějí, že v záhlaví citovanými rozhodnutími mělo být porušeno zejména jejich základní právo na spravedlivý proces, právo na stejný obsah a ochranu vlastnického práva a právo na to, aby stát svoji moc uplatňoval pouze v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Stěžovatelé namítají též porušení práv zaručených mezinárodními smlouvami o lidských právech ve smyslu y, avšak již bez bližší specifikace. V čem konkrétně spatřují stěžovatelé zásah do svých ústavně zaručených základních práv stěžovatelé neuvádějí.

Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovateli předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y]. Postup v soudním řízení je záležitostí obecných soudů.

Ústavní soud konstatuje, že podání stěžovatelů představuje především vyjádření nesouhlasu a polemiku s rozhodnutími obecných soudů a porušení ústavně zaručených práv dovozují stěžovatelé bez bližší argumentace v rovině ústavněprávní. Zásah do základního práva stěžovatelů na spravedlivý proces však nelze dovodit jenom z toho, že obecné soudy rozhodly v rozporu s jejich představou, neboť právo na spravedlivý proces není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení, ale pouze jako požadavek na dodržení všech ústavních a zákonných pravidel postupu orgánů veřejné moci. Z tohoto pohledu nelze obecným soudům nic vytknout. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí i postup obecných soudů předcházející jejich rozhodnutí a neshledal žádná pochybení. Napadená rozhodnutí jsou též naprosto dostatečně a správně odůvodněna. S ohledem na tyto skutečnost stížností napadenými rozhodnutími nemohlo dojít k porušení práva stěžovatelů na spravedlivý proces. Ani porušení jiných ústavně zaručených práv stěžovatelů Ústavní soud neshledal.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovateli tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. dubna 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu