Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 168/08

Ústavní soud rozhodl dne 7. dubna 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti BUSINESS GROUP CZ, a. s., se sídlem 17. listopadu 237, 530 02 Pardubice, zastoupené JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou, AK Na Hradbách 3, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 26. 9. 2006 č. j. -125 a rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 16. 3. 2006 č. j. -92 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své včas podané ústavní stížnosti stěžovatelka žádá zrušení v záhlaví označených rozsudků obecných soudů s tím, že jimi došlo k protiústavnímu zásahu do jejího práva vlastnit majetek.

Žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách se stěžovatelka domáhala určení neplatnosti zástavní smlouvy, kterou uzavřela se společností ARCELOR Distribuce CZ, s. r. o., a jejímž účelem bylo zajištění pohledávky této společnosti jako zástavního věřitele vůči J. J., s nímž stěžovatelka spolupracovala při své podnikatelské činnosti. Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 16. 3. 2006 č. j. -92 žalobu zamítl. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 26. 9. 2006 č. j. -125 rozsudek nalézacího soudu potvrdil. Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 11. 2007 č. j. -156 stěžovatelčino dovolání odmítl jako nepřípustné.

Stěžovatelka namítá, že zástavní smlouva byla nesprávně posouzena jako platná, neboť stěžovatelka byla uvedena v omyl panem J., který ji před uzavřením smlouvy informoval, že k zajištění pohledávky také uzavře smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movitým věcem, jichž je vlastníkem. Stěžovatelka však později zjistila, že pan J. nevlastnil žádné movité věci, k nimž by tento zajišťovací institut mohl zřídit; pokud by stěžovatelka při uzavírání zástavní smlouvy o této skutečnosti věděla, zástavní smlouvu by neuzavřela. Uvedení v omyl stěžovatelka spatřuje i v tom, že mezi stěžovatelkou a panem J. bylo ujednáno, že zástavní smlouva bude uzavřena na dobu určitou, avšak konečné znění smlouvy vypracované zástavním věřitelem a předané stěžovatelce panem J. k podpisu bylo koncipováno na dobu neurčitou. Stěžovatelka dále tvrdí, že zástavní smlouva je absolutně neplatná pro neurčitost zajišťované pohledávky, neboť v článku 1.3 smlouvy je uvedeno, že zajišťovanou pohledávkou se rozumí pohledávka na vrácení zálohy na kupní cenu betonářské oceli, včetně příslušenství, jak je blíže popsáno v bodě 2.1 a 2.2 smlouvy, zatímco v odstavci III. smlouvy je uvedeno, že zástavní právo se zřizuje k zajištění zaplacení smluvní pokuty a dále k zajištění zajišťované pohledávky. Nadto v zástavní smlouvě je uvedeno, že tato má zajišťovat pohledávku, která vznikne z rámcové kupní smlouvy a ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva, která byla uzavřena dne 29. 4. 2005; tato smlouva však byla uzavřena až dne 3. 5. 2005. Konečně v rámcové kupní smlouvě byla sjednána odkládací podmínka, kdy účinnost této smlouvy byla vázána na uzavření zástavní smlouvy. Vzhledem k tomu, že zástavní smlouva byla uzavřena dříve, stala se sjednaná podmínka nemožnou a způsobila tak neplatnost rámcové kupní smlouvy, která má za následek neplatnost zástavní smlouvy, neboť zajišťuje splnění neexistujícího závazku.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že není součástí soustavy obecných soudů, není tedy ani vrcholem jejich soustavy, a proto mu nepřísluší vykonávat přezkum nad jejich rozhodovací činností; jeho zásah je odůvodněn pouze v případě, že obecné soudy při svém rozhodování poruší ústavně garantovaná základní práva a svobody. K výkladu a aplikaci jednoduchého práva jsou proto povolány obecné soudy; Ústavní soud do tohoto procesu může vstoupit jedině tehdy, jestliže soudy vycházely ze zásadně nesprávného zhodnocení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v procesu interpretace a aplikace jednoduchého práva byl obsažen prvek svévole; samotný odlišný pohled stěžovatele na výklad jednoduchého práva sám o sobě neznamená porušení jeho práv (srov. např. nález

, Sb. n. u., sv. 34, str. 223).

Pokud jde o námitku vyvolání omylu o době trvání zástavního práva, nalézací soud ve svém rozsudku vysvětlil, proč uvedení v omyl neshledal (srov. č. l. 94 spisu). Odvolací soud se zabýval námitkou omylu ohledně neexistence movitých věcí sloužících k zajišťovacímu převodu vlastnického práva (srov. č. l. 131), reagoval taktéž na argumentaci týkající se neplatnosti smlouvy z důvodu předčasného splnění odkládací podmínky, jakož i neurčitosti zajišťované pohledávky (srov. č. l. 130). Ústavním soudu nezbývá než konstatovat, že argumentace stěžovatelky obsažená v ústavní stížnosti není ničím jiným než polemikou s právním názorem zastávaným obecnými soudy. Stěžovatelka toliko opakuje argumenty již několikrát předestřené, s kterými se obecné soudy dostatečně vypořádaly. Ústavní soud nezjistil, že by se obecné soudy dopustily svévole tím, že by své myšlenkové pochody vedoucí k přijatému právnímu názoru dostatečně nepopsaly a nevysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí nebo že by zástavní smlouvu a příslušná ustanovení interpretovaly způsobem extrémně vybočujícím z obecně uznávaných výkladových pravidel a principů spravedlnosti. Skutečnost, že stěžovatelka nebyla dostatečně obezřetná při uzavírání zástavní smlouvy a neuspěla v následném soudním sporu, nezakládá porušení jejího vlastnického práva.

Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelčina vlastnického práva, a proto podanou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. dubna 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu