Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 818/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti M. Š., nyní ve vydávací vazbě v Irsku ve Věznici Cloverhill, zastoupeného Mgr. Lucií Kýčkovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Teplice, Masarykova 537/7, proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 17. prosince 2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 31. března 2008, se stěžovatel domáhal podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zrušení usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 17. prosince 2007. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že podle jeho názoru napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva podle a 2, a 3 a , 3 a 6 d (dále jen " ") a podle evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

a

sp. zn.

(in http://nalus.usoud.cz).

Z ústavní stížnosti a přiložené přílohy Ústavní soud zjistil, že proti obžalovaným D. B., R. T., J. Z., T. P. a proti stěžovateli byla podaná ke Krajskému soudu v Praze společná obžaloba, neboť všechny tyto osoby jsou stíhány pro totožnou nebo spolu souvisící trestnou činnost. Z procesních důvodů bylo projednání věci proti obžalovaným B., T. a Z. vyloučeno ze společného řízení k samostatnému projednání a v důsledku toho byla věc proti obžalovaným Půtovi a stěžovateli vedena pod sp. zn. a věc proti obžalovaným B., T. a Z. pod sp. zn. . Krajský soud dospěl k závěru, že obžalovaní jsou stíháni pro totožné skutky nebo pro trestnou činnost souvisící a vzájemně propojenou a jsou dány podmínky pro konání společného řízení dle ustanovení § 20 odst. 1 trestního řádu. Proto krajský soud podle ustanovení § 23 odst. 3 trestního řádu spojil řízení proti všem obžalovaným pod společnou sp. zn. .

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že proti němu bylo původně vedeno trestní řízení jako proti uprchlému. Dne 25. srpna 2006 byl na základě Evropského zatýkacího rozkazu Krajského soudu v Praze vydaného dne 10. července 2006 zadržen Irskou policií a byl předán do vydávací vazby do Věznice Cloverhill, kde se nyní stále nachází. Stěžovatel namítal, že ve věci původně vedené pod sp. zn. probíhalo řízení, přičemž v tomto řízení nemohl být přítomen, stejně jako nemohl být přítomen jeho obhájce, tzn. že byly prováděny důkazy, u nichž nemohl uplatnit své právo na obhajobu, nemohl vznést žádnou procesní námitku a provedené důkazy jsou součástí nově spojené věci pod sp. zn. . Jejich opakování pak není ve vztahu k ustanovení § 306a odst. 1 trestního řádu možné. Stěžovatel v tom spatřuje výrazné zkrácení práva na obhajobu a porušení práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení a přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy [srov. , y České publiky (dále jen " ")]. Ústavní soud není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat.

Ústavní soud konstatuje, že ve věci rozhodující krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, z jakých důvodů spojil věci vedené pod sp. zn. a sp. zn. pod společnou sp. zn. a jeho závěry jsou v souladu s principem nezávislého soudního rozhodování ve smyslu y. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je pak v souladu s ustanoveními § 134 a násl. trestního řádu a argumentace v něm uvedená je logická, přesvědčivá a vnitřně konzistentní, takže je zřejmé, že nejde o rozhodnutí svévolné či extrémně vybočující z ustálené rozhodovací praxe.

Podle názoru Ústavního soudu ve věci rozhodující soud respektoval při výkladu aplikovaných ustanovení trestního řádu jejich účel a význam z hlediska účelu a smyslu právního předpisu jako celku a nevykládal je izolovaně jak plyne z textu ústavní stížnosti. Stěžovatel zcela pomíjí, že dle dikce ustanovení § 306a odst. 1 věty druhé trestního řádu pro případ, že pominou důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním řízení podle obecných ustanovení a požaduje-li to obviněný, provedou se v řízení před soudem znovu důkazy v předchozím soudním řízení provedené, u nichž to jejich povaha připouští, nebo jejichž opakování nebrání jiná závažná skutečnost; v opačném případě se obviněnému protokoly o provedení těchto důkazů přečtou a umožní se mu, aby se k nim vyjádřil. Je tedy zcela evidentní, že stěžovatel v podstatě předjímá porušení svých základních práv zaručených ústavním pořádkem do budoucna a domáhá se přehodnocení rozhodnutí krajského soudu, což Ústavnímu soudu nepřísluší. Stěžovateli není, s přihlédnutím k ustanovení § 306a odst. 1 věty druhé trestního řádu, rozhodnutím krajského soudu nijak zabráněno v realizaci jeho procesních práv a Ústavní soud za této situace nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatele o porušení namítaných základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které krajský soud vyvodil, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do u ani Úmluvou chráněného základního práva.

Napadené rozhodnutí není ani v rozporu s rozhodnutími Ústavního soudu, na které stěžovatel v ústavní stížnosti odkázal, neboť Ústavní soud nezjistil, že by v posuzovaném případě krajský soud porušil obecné procesní předpisy či zásady vyjádřené v hlavě páté y a v Úmluvy.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu