Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
58323.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 687/08
Ústavní soud rozhodl dne 8. dubna 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Michalem Kojanem, advokátem se sídlem Pařížská 28, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 58 Co 480/2007 , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 4. 2007, sp. zn. 16 P 33/2003 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 14. 3. 2008, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu "), brojí stěžovatel proti výše citovaným rozhodnutím obecných soudů, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ").
Napadeným rozsudkem obvodní soud zamítl návrh otce na snížení výživného (výrok I.), výživné otce, naposledy stanovené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 6. 2003, č.j. 16 P 33/2003 - 123, zvýšil s účinností od 1. 9. 2006 pro nezl. Evu (jedná se o pseudonym) na částku 2.500,- Kč a pro nezl. Petra (jedná se o pseudonym) na částku 2.000,- Kč měsíčně a rovněž uložil otci povinnost zaplatit nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2006 do 31. 3. 2007 v celkové výši 3.500,-Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.). Dále rozhodl o nákladech řízení a opatrovníku otce Mgr. M. K. přiznal odměnu ve výši 6.573,- Kč (výroky III. až V.). Soud mimo jiné konstatoval, že je v možnostech a schopnostech otce, aby dosahoval příjmů okolo 15.000,- Kč měsíčně, neboť má středoškolské vzdělání a žije v Praze. "Jako osoba, která má vyživovací povinnost k nezaopatřeným dětem si ji musí plnit podle svých schopností a možností v souladu s § 85 a § 96 zák. o rodině, tedy i tím, že přijme zaměstnání, k němuž není potřebná jím dosažená kvalifikace, pokud mu v tom závažné důvody nebrání. (...) Otec má možnost pracovat, jeho schopnost vykonávat pracovní činnost není nijak snížena či omezena, (...) bude tedy muset přehodnotit svůj dosavadní postoj k výběru zaměstnání (...)." (str. 6 rozsudku). Své závěry opřel o četné důkazy - výpovědi účastníků řízení, svědků, písemné materiály z Úřadu práce hl. m. Prahy, pobočka v Praze 3, či znalecké posudky z oboru zdravotnictví - psychiatrie. Rovněž vycházel z důkazů a závěrů učiněných v rámci trestního řízení vedeného proti stěžovateli, na jehož základě byl stěžovatel rozsudkem téhož soudu ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze odsouzen pro trestný čin zanedbání povinné výživy dle § 213 odst. 1 tr. zák. k 300 hodinám obecně prospěšných prací.
Proti v záhlaví citovanému rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, v němž obvodnímu soudu vytkl neúplná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení a argumentoval, že nelze dovozovat, že jeho pracovní způsobilost není snížena. Naopak zdůraznil, že vzhledem k jeho osobnostnímu charakteru, alkoholismu a záznamu v trestním rejstříku jsou jeho možnosti na trhu práce a při získání zaměstnání omezeny a nebylo tedy v jeho možnostech získat soudem předpokládaný výdělek ve výši 15.000,- Kč. Městský soud v záhlaví citovaným rozsudkem rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku (I.), ve výroku o zvýšení výživného (II.) a ve výrocích o nákladech řízení (III. až V.) potvrdil. Výrok o nedoplatku na zvýšeném výživném (II.) změnil jen tak, že tento nedoplatek za dobu od 1. 9. 2006 do 30. 11. 2007 celkově činí 7.500,- Kč. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že obvodní soud si pro své rozhodnutí opatřil postačující a správná skutková zjištění, zjištěné skutečnosti zákonem odpovídajícím způsobem hodnotil a věc správně posoudil i po stránce právní. Proto se s odůvodněním napadeného rozsudku zásadně ztotožnil a pro stručnost na něj odkázal. Dále konstatoval, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že otec nemá žádné zdravotní omezení a že je středoškolsky vzdělán, není proto vyloučeno, aby se zapojil do pracovního procesu, resp. obstaral si prací finanční prostředky tak, aby své prvořadé vyživovací povinnosti mohl alespoň v důstojné míře dostát. "Soud prvního stupně proto nepochybil, když v posuzovaném případě vycházel z potencionality příjmu otce, výdělku matky a odůvodněných potřeb obou nezl. dětí. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že podíl otce na výživě je stanoven opětovně na samotné dolní hranici a veškerá vyživovací povinnost vůči dětem vzhledem k tomu, že otec na výživné pro dvě nezletilé děti zaplatil za rok 2006 částku 300,- Kč a za rok 2007 částku 370,- Kč, spočívá výlučně na matce." (str. 4 rozsudku).
V ústavní stížnosti namítané porušení práva na spravedlivý proces dle stěžovatele spočívalo v tom, že obecné soudy postupovaly svévolně, nezabývaly se jím navrženými důkazy, aniž by své rozhodnutí zdůvodnily, stejně jako se v odůvodnění nijak nevypořádaly s důkazy provedenými v jeho prospěch a nepodrobily je své úvaze. Způsob hodnocení důkazů obvodním soudem stěžovatel považuje za extrémní vybočení z pravidel pro volné hodnocení důkazů a vzhledem ke skutečnosti, že tato pochybení odvolací soud nijak nenapravil, jeho rozhodnutí je rovněž stiženo stejnými vadami. Dále předložil několik argumentů, na jejichž základě polemizuje se skutkovými zjištěními obecných soudů a jejich právním hodnocením. S ohledem na výše uvedené proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem v záhlaví citovaná rozhodnutí zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy v odvolacím, případně dovolacím řízení a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti.
Ústavní soud již opakovaně judikoval, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci. Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy (k tomu srov. nález
sp. zn. I. ÚS 4/04
, Sb.n.u., sv. 32, nález č. 42, str. 405 nebo nález
sp. zn. I. ÚS 553/05
, dosud nepublikován, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí stěžovatel v daném případě již v průběhu řízení před obecnými soudy vznášel námitky stran nesprávného skutkového zjištění a hodnocení znaleckých posudků a dalších důkazů, a tuto argumentaci, jež se ve věci samé pohybuje na úrovni podústavního práva, předestřel také v ústavní stížnosti, ačkoli sám stěžovatel uvedl, že si je vědom role Ústavního soudu a jeho úlohy ústavního přezkumu. S těmito námitkami se jak obvodní soud, tak i městský soud řádně vypořádaly. Při rozhodování přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo a vycházely tak z dostatečného množství relevantních podkladů klíčových jednak pro posouzení schopnosti stěžovatele vykonávat soustavnou pracovní činnost (viz znalecké posudky MUDr. H. M. a MUDr. O. M. z oboru zdravotnictví - psychiatrie, informace poskytnuté Úřadem práce hl. m. Prahy, pobočka v Praze 3), jednak pro určení výše výživného (posouzení materiálních podmínek matky pro výchovu nezl. dětí, zvýšení jejich potřeb v souvislosti s jejich věkem, školní i mimoškolní aktivitou) a své rozhodnutí učiněné na základě takto zjištěného skutkového stavu řádně odůvodnily. Postup obecných soudů tak nelze označit za svévolný, Ústavní soud jej považuje za zcela ústavně konformní a do ústavně zaručených základních práv stěžovatele nezasáhly.
Ke stěžovatelově námitce ohledně objektivní nemožnosti či snížené možnosti uplatnit se na trhu práce vlivem jeho osobnostního charakteru, alkoholismu a záznamu v trestním rejstříku považuje Ústavní soud za vhodné dodat, že obdobnou otázku řešil v již v nálezech
sp. zn. III. ÚS 511/05
(Sb.n.u., sv. 40, nález č. 61, str. 593) nebo
sp. zn. IV. ÚS 1181/07
(dosud nepublikován, dostupný na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud zde konstatoval, že ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listin y je garantováno právo rodičů vychovávat své děti a naopak dětem se pak zaručuje právo na rodičovskou péči a výchovu, "(...) tento ústavně zaručený princip ochrany práv tedy zahrnuje ze strany rodičů zajištění podmínek materiální i nemateriální povahy k tomu, aby dítě mohlo dostatečně rozvíjet své možnosti a schopnosti vedoucí k jeho uplatnění ve společnosti," přičemž dospěl k závěru, že "zbavil-li se rodič svým úmyslným jednáním, pro které na něj byla uvalena vazba a pro něž byl následně odsouzen k trestu vězení, objektivní možnosti plnit svou vyživovací povinnost vůči svému nezletilému dítěti, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži tohoto dítěte, (...) nepřiznání výživného ze strany obecného soudu z tohoto důvodu představuje porušení práva na rodičovskou výchovu a péči podle čl. 32 odst. 4 Listin y."
S ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele ohledně porušení jeho práva na spravedlivý proces, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2008
Vojen Güttler
předseda senátu