Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 186/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Milana Usnula, soudního exekutora se sídlem Exekutorský úřad Praha 9, Bryksova 763/46, zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2007, čj. - 10, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených v y ČR, v článku 11 a v hlavě pátéd (dále jen ""), domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze, kterým mu byla uložena lhůta k vydání a doručení příkazu k úhradě nákladů exekuce a uložena pořádková pokuta 20 000,-- Kč.

Stěžovatel tvrdí, že o nákladech exekuce rozhodoval opakovaně, ale jeho příkazy byly soudem vždy zrušeny. Na neformální výzvu soudu, aby se vyjádřil k návrhu povinného na provedení procesního úkonu, reagoval stěžovatel telefonicky. Podle stěžovatele soud nemůže uložit exekutorovi pořádkovou pokutu, na postup exekutora nelze ani použít , o soudech a soudcích. Uložením lhůty k provedení úkonu navíc soud zasáhl do nezávislosti stěžovatele jako soudního exekutora a uvedeným postupem soud zcela pominul úpravu ochrany účastníků exekučního řízení proti průtahům ze strany exekutora obsažené v exekučním řádu.

Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).

Ústavní soud zastává názor, že městský soud, aplikací , o soudech a soudcích, nezasáhl do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Stěžovatel posuzuje své postavení rozdílně. V rámci postupu podle zákona o soudech a soudcích své úkony za úkony soudu nepovažuje a odmítá tak jeho použití. Při uložení pořádkové pokuty naopak takové postavení své osoby zdůrazňuje. Soudní exekutor skutečně není soudem, na jeho postavení je nutno nahlížet z vícero aspektů, které pak nemusí odpovídat zjednodušující a účelové optice stěžovatele. Jinými slovy, Ústavní soud nepovažuje za ústavně nekonformní takovou interpretaci, podle níž postavení soudního exekutora v exekučním řízení umožňuje uložit mu na jedné straně lhůtu k provedení procesního úkonu ve smyslu zákona o soudech a soudcích a na straně druhé mu uložit, při splnění podmínek daných , pořádkovou pokutu.

K porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele, obsažených v a v hlavě pátéy tedy nedošlo. Tvrzené porušení y ČR Ústavní soud nezkoumal, neboť jde o ustanovení kompetenční, charakterizující dělbu moci ve státě, nejedná se tedy o zakotvení konkrétního individuálního práva či svobody

Ústavní soud připomíná, že rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost podle ust. jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu