Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2740/07

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. T., zastoupeného Mgr. Markétou Waishauptovou, advokátkou ve Vrchlabí, Krkonošská 27, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2006 sp. zn. a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 17. 10. 2007, doplněnou podáním ze dne 3. 11. 2007, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků obecných soudů, a to z důvodu porušení d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (právo na spravedlivý proces, právo na obhajobu).

Z připojených kopií rozhodnutí obecných soudů se podává, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2006 sp. zn. byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vraždy dle § 219 odst. 1 trestního zákona, trestným činem loupeže dle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona a trestným činem porušování domovní svobody dle § 238 odst. 1, 2, 3 trestního zákona byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 roků, a byl mu uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Proti rozsudku podal (vedle ostatních obviněných) stěžovatel odvolání, které bylo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. zamítnuto.

Proti druhostupňovému rozsudku podal stěžovatel dovolání z důvodu dle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.

Dovolací soud připustil dovolání dle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) trestního řádu. Konstatoval, že stěžovatelem uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu poskytuje dvě alternativy. Uvedl, že formálně stěžovatel uplatnil první z alternativ (tj. nesplnění procesních podmínek pro zamítnutí jeho odvolání), avšak odvolání v dané věci bylo zamítnuto po věcném přezkumu, proto Nejvyšší soud vycházel z faktického obsahu dovolacích námitek odpovídajících druhé alternativě dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu s tím, že v předcházejícím řízení byl dán důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Dovolací soud uvedl, že námitky stěžovatele směřují proti nezákonnosti provedených telekomunikačních odposlechů a jim odpovídajících záznamů, a proti "neporovnatelnosti" znaleckých posudků (pochybnosti o závěrech znalkyně).

Po přezkumu uplatněných dovolacích důvodů (námitek) Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání usnesením ze dne 31. 7. 2007 sp. zn. odmítl dle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, když konstatoval, že stěžovatel dovolání podal z jiného důvodu, než který formálně uplatnil, a ani obsahově dovolání (námitky) neodpovídá jinému z důvodů taxativně vyjmenovaných v § 265b trestního řádu.

Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod; k tomu, aby byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

V řízení o ústavní stížnosti je Ústavní soud vázán petitem ústavní stížnosti, v němž stěžovatel vymezil okruh rozhodnutí, u nichž se přezkumu z pohledu kritéria ústavnosti domáhá; nad takto vymezený rámec je ústavněprávní přezkum vyloučen.

V posuzované věci stěžovatel rozhodnutí Nejvyššího soudu nenapadl, z čehož se podává, že vyjadřuje srozumění se závěrem, jímž dovolací soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl.

Dle ust. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout.

Dle ust. , byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Dovolání v trestním řízení (§ 265a a násl. trestního řádu) není vždy posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Bylo-li dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu, nestalo se tak "z důvodů závisejících na uvážení" dovolacího soudu. Pokud byly dovolatelem de facto uplatněny tzv. nezpůsobilé dovolací důvody, dovolací soud prostor pro uvážení zjevně nemá, a proto neplatí, že lze podat ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ještě ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí soudu dovolacího (srov. ust. ).

Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě, v němž "posledním procesním prostředkem k ochraně práva", opřeným o námitky předestřené stěžovatelem v následném dovolání, bylo již odvolání. Od doručení rozhodnutí odvolacího soudu tedy počal běh 60denní lhůty k podání ústavní stížnosti ( ); dobrodiní ust. se neuplatní, neboť mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, nebyl odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Stěžovatel ústavní stížností napadl rozhodnutí prvostupňového a odvolacího soudu. Dotazem u Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. bylo stěžovateli doručeno dne 27. 3. 2007. Ústavní stížnost byla k Ústavnímu soudu podána dne 22. 10. 2007 (doplněna 5. 11. 2007), tedy s ohledem na lhůtu 60 dnů stanovenou v je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána opožděně.

Ústavní soud proto ústavní stížnost jako opožděnou odmítl dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2008

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu