Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 491/08

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti ing. Pavla Bednaříka, správce konkurzní podstaty Moravia Banky, a. s. v likvidaci, se sídlem Palackého 133, Frýdek- Místek, zastoupeného Mgr. Denisou Belošovičovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Ostravě-Mariánských Horách, Novinářská 1113/3, proti výroku I. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 6. 2007 č. j. -91 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2007 č. j. -74, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení jeho práva na spravedlivý proces, zaručeného d (dále jen " "), a práva na právní pomoc, garantovaného y, zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud se dříve, než posoudil ústavní stížnost věcně, zabýval nejprve otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti návrhu. Podle písm. d) y a navazujícího , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS" nebo " "), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle tohoto zákona pak lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené ustanovení specifikuje, co se takovým prostředkem rozumí.

Stěžovatel podal dovolání podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a co do důvodu podle téhož zákona, tedy z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné podle žádného z ustanovení a proto ho jako takové odmítl. Stěžovatel toto odmítavé rozhodnutí Nejvyššího soudu v ústavní stížnosti proto nenapadá a ústavní stížnost směřuje jen proti shora označeným rozhodnutím soudů prvního a druhého stupně.

Nejvyšším soudem odmítnuté stěžovatelovo dovolání, jímž se Nejvyšší soud nemohl zabývat z důvodu nepřípustnosti podání dovolání proti výroku o nákladech řízení, nebylo tedy Nejvyšším soudem odmítnuto z důvodů závisejících na jeho uvážení a nezaložilo tak počátek počítání lhůty pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí odvolacího soudu podle . V posuzovaném případě tak lhůta k podání ústavní stížnosti začala stěžovateli běžet nikoliv od doručení usnesení dovolacího soudu ( ZÚS), ale již od doručení usnesení odvolacího soudu v měsíci červenci 2007 ( ZÚS). Ústavní stížnost ze dne 20. února 2008 tak byla stěžovatelem podána po lhůtě stanovené .

Ústavnímu soudu proto nezbylo než podaný návrh podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2008

Michaela Židlická

soudce zpravodaj