Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2074/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem se sídlem Plzeň, Slovanská tř. 136, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2007, čj. - 60, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 12. 2005, čj. - 38, a rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 1. 4. 2005, čj. - 17, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni (dále " ") a Okresního soudu v Tachově (dále "okresní soud"), protože těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní práva garantovaná d (dále " ").

II.

Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že stěžovatel se jako žalobce domáhal, aby mu žalovaná fyzická osoba zaplatila peněžitou pohledávku, kterou má za zemřelým manželem žalované z důvodu jeho odpovědnosti za škodu za schodek na svěřených hodnotách. Podle stěžovatele představovala pohledávka společný závazek žalované a jejího manžela ve smyslu ustanovení .

Okresní soud rozsudkem ze dne 1. 4. 2005, čj. - 17, žalobu stěžovatele zamítl. rozsudkem ze dne 19. 12. 2005, čj. -38, rozsudek okresního soudu potvrdil. Dovolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu zamítl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 5. 2007, čj. - 60.

III.

Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).

Stěžovatel tvrdí, že jediná možná a jediná ústavně konformní interpretace příslušných podústavních právních předpisů je jím zastávaný výklad, podle kterého povinnost zaměstnance nahradit zaměstnavateli škodu z důvodu odpovědnosti za škodu na svěřených hodnotách spadá, ve smyslu ustanovení , do společného jmění manželů. Tomu Ústavní soud nepřisvědčuje. Pokud obecné soudy s ohledem na povahu pracovního práva, jako samostatného právního odvětví (viz str. 4 a násl. rozsudku Nejvyššího soudu), dospěly k závěru, že uvedená pohledávka do společného jmění manželů nespadá, nelze tento jejich výklad bez dalšího považovat za ústavně rozporný. Pokud totiž obecné soudy neprovádějí interpretaci podústavního práva excesivním způsobem, svá rozhodnutí srozumitelně, jasně a logicky odůvodní a v řízení respektují procesní práva jeho účastníka, nemá Ústavní soud ani důvod ani pravomoc do jejich rozhodování jakkoli zasahovat.

K porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu y a bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nedošlo.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu