Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3295/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného JUDr. Ing. Václavem Školoutem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Lazarská 1719/5, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -17 ze dne 7. listopadu 2007, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. prosince 2007, se stěžovatel podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -17 ze dne 7. listopadu 2007 z důvodu, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho základní právo zaručené d (dále jen " "), podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Stěžovatel současně navrhl, aby Ústavní soud podle ustanovení odložil vykonatelnost napadeného usnesení.

Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že u Okresního soudu v Chomutově bylo dne 5. dubna 2007 pod sp. zn. zahájeno řízení o úpravě poměrů k nezletilému A. V. pro dobu do rozvodu a pro dobu po rozvodu manželství rodičů. Matka nezletilého dne 28. června 2007 navrhla delegaci věci Okresnímu soudu v Karlových Varech, u kterého jsou termíny jednání nařizovány v přiměřených lhůtách. Vrchní soud v Praze usnesením napadeným ústavní stížností návrhu matky nezletilého vyhověl a rozhodl tak, že věc vedená u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. se přikazuje Okresnímu soudu v Karlových Varech. V odůvodnění napadeného rozhodnutí vrchní soud uvedl, že "...v posuzovaném případě spočívá důvod pro přikázání věci jinému soudu v tom, že příslušný soud objektivně nemůže danou věc projednat bez delších období nečinnosti, jež se zřetelem k tomu, že u Okresního soudu v Karlových Varech jsou podle šetření Ministerstva spravedlnosti na rozdíl od soudu příslušného (a na rozdíl, jak je Vrchnímu soudu známo, i jiných okresních soudů v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem) předpoklady k projednání a rozhodnutí věci v kratší době. Protože podle y má každý i ústavní právo, aby jeho věc byla projednaná bez zbytečných průtahů, je evidentní, že v dané věci spočívá důvod pro přikázání věci delegovanému soudu v dodržení jiné ústavní zásady". Vrchní soud proto i přes nesouhlas stěžovatele dal přednost právu na projednání věci bez zbytečných průtahů, jak to umožňuje ustanovení prostřednictvím přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.

Stěžovatel důvody uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí nepovažuje za dostatečný důvod a domnívá se, že zásadu hospodárnosti a rychlosti řízení je třeba uplatnit ve vztahu k poměrům účastníků, nikoli k poměrům jednotlivých soudů. Stěžovatel má za to, že tímto způsobem nelze řešit systémové či personální nedostatky justice či jednotlivých soudů a nelze tak to účelově prolamovat základní zásady občanského soudního řízení, zejména právo na projednání věci zákonným soudcem. Podle názoru stěžovatele vrchní soud nepřihlédl ke skutečnosti, že v posuzované věci se jedná o řízení o výchově a výživě nezletilého a je podstatné, aby bylo vedeno soudem, v jehož obvodu se účastníci zdržují, neboť je v nich zpravidla třeba činit místní šetření, zjišťovat stanoviska místě příslušných orgánů státní správy, školy či lékaře nezletilého, nebo i vyslýchat svědky, kteří mají k účastníkům řízení blízký vztah a žijí tedy v obvodu místně příslušného soudu.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu u a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Vrchní soud v posuzované věci aplikoval ustanovení , podle jehož dikce věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

Ústavní soud v nálezu

sp. zn.

[Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 24, str. 281] uvedl, že předpokladem přikázání věc i z důvodu vhodnosti podle ustanovení je (typicky) existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně. Ústavní soud rovněž v uvedeném rozhodnutí odkázal na své dřívější rozhodnutí,

sp. zn.

(Sbírka rozhodnutí, svazek č. 6, str. 221), ve kterém zaujal stanovisko, že pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení , aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v y, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, Sbírka rozhodnutí, svazek 28, str. 429).

Ústavní soud po posouzení námitek vznesených stěžovatelem a důvodnosti uplatňování práva z hlediska podmínek aplikace ustanovení exces z předvídatelného nazírání či aplikační libovůli neshledal. Lze konstatovat, že podanou ústavní stížností stěžovatel toliko pokračuje v polemice s právními závěry, ke kterým v rovině podústavního práva dospěl vrchní soud. Stěžovatel očekává, že Ústavní soud podrobí rozhodnutí vrchního soudu dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se zjišťuje, že ve věci rozhodující soud se návrhem matky nezletilého na delegaci věci jinému soudu i nesouhlasem stěžovatele s tímto návrhem zabýval a své rozhodnutí náležitě odůvodnil. Ústavní soud uzavírá, že napadeným rozhodnutím ke stěžovatelem tvrzenému zásahu do jeho základních práv zaručených ústavním pořádkem nedošlo.

Rozhodnutí soudu o přikázání věci Okresnímu soudu v Karlových Varech, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, pak samo o sobě nezakládá důvod pro podání ústavní stížnosti.

Stěžovateli se zásah do jeho základních práv nepodařilo prokázat a Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud o návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí samostatným usnesením nerozhodoval.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu