Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 501/08

Ústavní soud rozhodl dne 13. března 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu JUDr. J. M., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou AK Štěpánská 630/57, 110 00 Praha 1, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 10. prosince 2007

sp. zn.

, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 27. 2. 2008 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako ústavní stížnost, v němž stěžovatel vyjadřuje nesouhlas s odmítnutím jeho ústavní stížnosti, k němuž došlo usnesením Ústavního soudu ze dne 10. prosince 2007

sp. zn.

.

Tímto posledně uvedeným usnesením ze dne 10. prosince 2007 Ústavní soud odmítl dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost, podanou proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2005 sp. zn. 13/2005. Nejvyšší soud tímto usnesením zamítnul stížnost pro porušení zákona, podanou ve prospěch stěžovatele ministrem spravedlnosti.

Stěžovatel se domnívá, že usnesením Ústavního soudu ze dne 10. prosince 2007

sp. zn.

došlo k porušení jeho základních práv, zaručených článkem 36 odst. 1 a článkem 38 odst. 2 d a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud je podle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti a podle článku 89 odst. 2 y jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Z výše uvedeného, jakož i z ustanovení vyplývá, že rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná a není proti nim přípustný opravný prostředek, neboť řízení před Ústavním soudem je řízením jednoinstančním.

Ústavní soud proto návrh odmítl jako nepřípustný podle ustanovení .

Nad rámec uvedeného lze konstatovat:

Ústavní soud se na základě předchozích ústavních stížností zabýval opakovaně posouzením ústavnosti trestního řízení, v němž byl stěžovatel pravomocně odsouzen pro trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle ustanovení § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákona a přijímání úplatku podle ustanovení § 160 odst. 2, odst. 3 trestního zákona, spáchané v roce 1998. Nejprve, na základě první ústavní stížnosti, Ústavní soud nálezem ze dne 22. června 2000

sp. zn.

stěžovateli vyhověl a odsuzující rozhodnutí obecných soudů zrušil. Po opětovném pravomocném odsouzení napadl stěžovatel rozhodnutí obecných soudů další (v pořadí druhou) ústavní stížností, která byla Ústavním soudem usnesením ze dne 17. 7. 2002

sp. zn.

odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle . Stejně byla jako neopodstatněná odmítnuta i třetí ústavní stížnost v řízení vedeném pod

sp. zn.

.

V nynější (čtvrté) ústavní stížnosti uvádí stěžovatel jako nové skutečnosti údajné nepřesnosti, obsažené prý v odůvodnění předchozího usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

. Tato stěžovatelova argumentace však nepřináší nic, co by zpochybňovalo také průběh a výsledky trestního řízení, o jehož revizi stěžovatel usiluje.

Ve prospěch stěžovatele nelze v nynějším řízení zohlednit ani pro stěžovatele příznivý rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ve věci M. proti České republice (stížnost č. 1414/3) ze dne 26. 10. 2006. Tímto rozsudkem sice ESLP konstatoval porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy v jednom z předchozích řízení před Ústavním soudem (ve věci

sp. zn.

), avšak tato závada, spočívající podle ESLP v tom, že Ústavní soud tehdy nepředložil stěžovateli k nahlédnutí a k eventuální replice vyjádření obecných soudů k ústavní stížnosti, nemohla nijak ovlivnit posouzení ústavnosti průběhu a výsledků pravomocně skončeného trestního řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2008

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj