Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 673/08

Ústavní soud rozhodl dne 19. března 2008 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. M., proti postupu Policie ČR, Městské ředitelství v Ostravě, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou elektronicky dne 13. 3. 2008 se stěžovatel domáhal, aby mu Ústavním soudem bylo přiznáno právo na odškodnění ve výši 200 mil. Kč a rovněž konstatováno porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva").

Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2007, sp. zn. , bylo dle nařízeno, aby se stěžovatel podrobil po dobu nejvýše 6 týdnů vyšetření svého zdravotního stavu v Psychiatrické léčebně v Opavě s tím, že je stěžovatel povinen dostavit se do zdravotnického zařízení do dne 20. 10. 2007. Současně byl poučen, že nedostaví-li se v určené lhůtě, bude předveden. Vzhledem k tomu, že se ve stanovené lhůtě stěžovatel k vyšetření nedostavil, bylo usnesením téhož soudu ze dne 3. 1. 2008 nařízeno předvedení stěžovatele do Psychiatrické léčebny v Opavě.

Stěžovatel v podané ústavní stížnosti namítal, že postupem policejního orgánu byl v rozporu se zákony omezen a následně i zbaven osobní svobody, neboť byl dne 31. 1. 2008 násilím přinucen k převozu na vyšetření do Psychiatrické léčebny v Opavě. Stěžovatel dále namítal, že předmětné usnesení okresního soudu je nezákonné a že nikdo neměl právo na jeho základě jej převézt a následně držet v psychiatrické léčebně. Vzhledem k tomu, že mu byla postupem policejního orgánu dle jeho mínění způsobena fyzická i psychická újma, domáhal se odškodnění ve výši 200 mil. Kč.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle písm. d)y ČR tvoří procesní prostředek k ochraně zaručených základních práv a svobod, který je ovšem vůči ostatním prostředkům, které slouží jednotlivci k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. V ustanovení je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jeden z atributů ústavní stížnosti tedy, že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Bylo by zásahem do pravomoci obecných soudů a porušením principu dělby moci, pokud by Ústavní soud rozhodoval bez toho, aniž by byla dána možnost příslušným orgánům k realizaci jejich pravomocí.

Z tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatel podáním ústavní stížnosti sledoval ochranu svých osobnostních práv, konkrétně přiznání nároku na náhradu imateriální újmy, která mu měla být jednáním Policie způsobena. Pokud stěžovatel tedy sledoval ochranu a zajištění svých osobnostních práv, nelze než trvat na tom, aby před podáním ústavní stížnosti vyčerpal procesní prostředky občanskoprávní, které mu právní řád k ochraně osobnostních práv poskytuje. Z tohoto pohledu tedy lze uzavřít, že stěžovatel se obrátil na Ústavní soud předčasně, neboť nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho osobnostních práv poskytuje.

Za této situace již soudce zpravodaj nevyzýval stěžovatele k odstranění vad ústavní stížnosti (absence právního zastoupení, které je v řízení před Ústavním soudem podle ust. obligatorní, či absence ústavněprávní argumentace).

S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost podle , jako nepřípustný návrh, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2008

Eliška Wagnerová ¨

soudce zpravodaj