Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 502/08

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Pavla Bednaříka, se sídlem Obránců míru 6, 703 00 Ostrava, správce konkursní podstaty Moravia Banky, a. s., v likvidaci, se sídlem ve Frýdku - Místku, Palackého 133, zastoupeného Mgr. Denisou Belošovičovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Novinářská 1113/3, směřující proti výroku I. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. srpna 2007, č. j. -46, a výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. ledna 2006, č. j. -35, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených výroků týkajících se výše náhrady nákladů řízení. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. srpna 2007, č. j. -46, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. ledna 2006, č. j. -35, ve výroku o nákladech řízení. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci si stěžovatel podal dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2007, č. j. -60, odmítnuto jako nepřípustné (jednalo se o dovolání proti výroku o nákladech řízení).

Stěžovatel v ústavní stížnosti dovozuje, že rozhodnutími obecných soudů ve výrocích o stanovení výše náhrady nákladů řízení došlo k porušení práva na právní pomoc, uvedeného v d. Požaduje přitom zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci.

Předtím, než se Ústavní soud zabývá meritem věci, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která podle kogentního ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), počíná běžet dnem následujícím po dni doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Stěžovatel v dané věci podal ústavní stížnost k poštovní přepravě dne 25. února 2008. Z doložky právní moci, obsažené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jakož i na rozsudku Krajského soudu v Ostravě vyplývá, že rozhodnutí usnesení Vrchního soudu v Olomouci nabylo právní moci dne 18. září 2007, tzn. že nejpozději tohoto dne bylo citované rozhodnutí doručeno stěžovateli. Od tohoto data rovněž počíná běžet lhůta pro podání ústavní stížnosti. Z uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost byla podána opožděně.

Pokud snad stěžovatel odvozuje počátek běhu lhůty od okamžiku doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu, jak lze z jeho postupu vyvodit, nejedná se o názor správný. Nejvyšší soud totiž dovolání odmítl, protože nebylo přípustné podle žádného z ustanovení . S ohledem na znění citovaného musí jít přitom o procesní prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje. Není-li dovolání přípustné, nejedná se o procesní prostředek ve smyslu . O nepřípustnosti dovolání byl stěžovatel navíc správně poučen v rozhodnutí odvolacího soudu. Pokud přesto podal dovolání, nelze lhůtu pro podání ústavní stížnost odvíjet od doručení rozhodnutí o dovolání. V daném případě se totiž nejednalo ani o dovolání přípustné podle , které by eventuálně umožňovalo zachování lhůty pro podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutí odvolacího soudu, příp. soudu prvního stupně (srov. a 4 ).

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků stížnost odmítl jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání [ ve spojení s ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 2008

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj