Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2697/07

Ústavní soud rozhodl dne 20. března 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. G., zastoupeného Mgr. Ritou Kubicovou, advokátkou v Ostravě, Nemocniční 2902/13, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 7. 2007 sp. zn. a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 2. 2007 č. j. -346, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 15. 10. 2007 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Dle tvrzení stěžovatele byl porušen y a jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v d.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě sp. zn. , ze kterého se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2006 č. j. -293 uznán vinným pokusem trestného činu vraždy dle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 trestního zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 trestního zákona, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce dvanácti let a šesti měsíců.

Stěžovatelovo odvolání bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 2. 2007 č. j. -346 zamítnuto pro nedůvodnost dle § 256 trestního řádu. Stěžovatelovo dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 7. 2007 sp. zn. zamítnuto pro nedůvodnost dle § 265j trestního řádu.

V ústavní stížnosti stěžovatel vznesl dvě námitky, které uvedl již ve svém odvolání a dovolání.

Stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudů o nepřímém úmyslu (tento závěr soudy nedostatečně odůvodnily, závěr neodpovídá skutkovým zjištěním a průběhu událostí), přičemž v tomto směru namítá, že nebyl prokázán motiv ani vědomé míření ran nožem na životně důležité orgány (poukázal na nález

a na zásadu in dubio pro reo).

Dále stěžovatel zpochybňuje naplnění materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy, a to s poukazem na dobu šesti let uplynuvší od odsouzení za předchozí zvlášť závažný úmyslný trestný čin.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již opakovaně judikoval (viz např. nález

in: Sb.n.u.ÚS, sv. 15, č. 98), že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a přehodnocovat dokazování provedené soudy, pokud nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může zasáhnout pouze, pokud právní závěry soudu jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), zakládá porušení základního práva nebo svobody.

V daném případě Ústavní soud neshledal, že by došlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Stěžovatel v ústavní stížnosti vznáší tytéž námitky jako v předchozích řízeních u obecných soudů. Jak Ústavní soud zjistil ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. , obecné soudy se předmětnými námitkami řádně zabývaly, své úvahy ohledně těchto otázek poměrně rozsáhle rozvedly, a také závěry, ke kterým dospěly, zcela srozumitelně odůvodnily ve svých rozhodnutích. Nezbývá tedy než odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obecného soudnictví. Ústavní soud neshledal, že by jejich závěry byly v rozporu se skutečnostmi zjištěnými (při dokazování), ani že by jejich interpretace "jednoduchého" práva vybočovala z ústavních kautel. Stejně tak neshledal, že by obecné soudy postupovaly libovolně nebo porušily povinnost řádně odůvodnit svá rozhodnutí. Není zde tedy důvod, aby Ústavní soud zasáhl do rozhodovací činnosti obecných soudů derogací jejich rozhodnutí, neboť Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti a nikoliv čtvrtou instancí obecného soudnictví; pouhý stěžovatelův nesouhlas se závěry soudů přitom ještě nemusí znamenat porušení základních práv a svobod.

Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, proto postupoval podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu