Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 817/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. J. K., zastoupené JUDr. Jaroslavem Štemberkem, advokátem se sídlem Praha 4, Petra Rezka 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2006, čj. - 74, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 4. 2006, čj. - 61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále " ") a Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále "obvodní soud"), protože jimi byla porušena její základní práva garantovaná a 3 d (dále jen " ").

Stěžovatelka je přesvědčena, že nepřesnost označení účastníka řízení v její žalobě, v níž výslovně neoznačila žalovanou jako Českou republiku, jednající ministerstvem spravedlnosti, jak odpovídá , neměla být posouzena jako neodstranitelná vada řízení bránící projednání žaloby. Stěžovatelce tak bylo, podle jejího názoru, formalistickým postupem soudu odepřeno právo na soudní ochranu, jakož i na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, které se v řízení domáhala.

II.

Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že obvodní soud usnesením ze dne 13. 4. 2006, čj. - 61, zastavil řízení, protože stěžovatelka podala žalobu na náhradu škody vůči žalovanému - Ministerstvu spravedlnosti, tedy subjektu, který nemá způsobilost být účastníkem řízení. usnesením ze dne 19. 7. 2006, čj. - 74, potvrdil usnesení obvodního soudu.

III.

Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).

Postup obecného soudu, kterým by bez dalšího odmítl žalobu, v níž by jako žalovaný bylo označeno "Ministerstvo spravedlnosti České republiky" a nikoli "Česká republika - ministerstvo spravedlnosti" by zjevně zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatelky, jako žalobkyně, představoval. V tomto směru je tedy nezbytné korigovat názor městského soudu obsažený na str. 2 jeho rozhodnutí, kde uvádí, že nejde o vadu žaloby, kterou by soud byl povinen v součinnosti s žalobcem odstranit. je nepochybně známa dosavadní judikatura Ústavního soudu k této otázce, stačí poukázat na nálezy

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení, sv. 23, str. 177),

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení, sv. 34, str. 141),

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení, sv. 35, str. 241) nebo

sp. zn.

(http://nalus.usoud.cz).

V případě stěžovatelky ale obvodní soud zmíněným, ústavně rozporným, způsobem nepostupoval. Z vyžádaného spisu sp. zn. (Obvodního soudu pro Prahu 2) vyplývá, že stěžovatelku opakovaně vyzval k doplnění žaloby (viz č. l. 7 a 24) a ve věci dokonce nařídil jednání, aby stěžovatelka mohla být ústně soudem poučena o svých procesních právech a povinnostech (viz odůvodnění usnesení obvodního soudu ze dne 13. 4. 2006 na č. l. 61 spisu). K uvedenému jednání se stěžovatelka bez omluvy nedostavila (viz č. l. 59 spisu). Znakem každého řízení před orgánem veřejné moci je dodržování procesních pravidel, tedy určitá formálnost nutná pro to, aby takové řízení bylo vůbec funkční. Pokud orgány veřejné moci v řízení nepostupují přepjatě formalisticky a respektují ústavně zaručená základní práva jeho účastníků, nemá Ústavní soud důvod ani možnost do takového řízení svou kasační pravomocí vstupovat. Zbývá než uzavřít, že obvodní soud stěžovatelce poskytl řadu možností k odstranění vad její žaloby, které však nevyužila.

K porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu y a bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nedošlo.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. března 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu