Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 200/08

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti a) J. F. N., b) O. R., c) PhDr. J. H., d) Ing. A. M., e) Ing. K. B., zastoupených JUDr. Stanislavem Polčákem, advokátem se sídlem Vysoké Pole 118, proti postupu Zastupitelstva hl. m. Prahy v souvislosti s projednáním petice občanů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 1. 2008, a doplněnou podáním ze dne 24. 1. 2008, se stěžovatelé domáhají vydání nálezu, jímž Ústavní soud vysloví, že Zastupitelstvo hl. m. Prahy svou nečinností, spočívající v neprojednání petice označené "PETICE OBČANŮ HL. m. PRAHY ZA KONÁNÍ REFERENDA o OLYMPIÁDĚ", uplatněné podáním ze dne 19. 10. 2007, ve lhůtě stanovené , o hlavním městě Praze, v platném znění, porušilo ústavně zaručené petiční právo stěžovatelů dle d (dále jen " ") a právo na stanovené postupy dle y. V reakci na postup Zastupitelstva hl. m. Prahy, které dne 24. 1. 2008 projednalo uvedenou petici občanů, tak změnili původně navrhovaný petit ústavní stížnosti, aby bylo Zastupitelstvu hl. m. Prahy zakázáno pokračovat svou nečinností v porušování a y a přikázáno mu projednat uvedenou petici občanů uplatněnou podáním ze dne 19. 10. 2007.

Stěžovatelé mají za to, že sice po podání ústavní stížnosti odpadl důvod k zakazovacímu a přikazovacímu výroku, změna situace však nemůže být důvodem pro odmítnutí ústavní stížnosti, neboť s ohledem na vymezení nesprávného úředního postupu v není autoritativní výrok nálezu jen výrokem akademickým, ale má pro stěžovatele právní význam. Odkazují přitom na nálezy Ústavního soudu,

sp. zn.

a

sp. zn.

.

Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, musí vždy zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Důvodem k předložení věci Ústavnímu soudu bylo původně tvrzení stěžovatelů o nečinnosti Zastupitelstva hl. m. Prahy při projednání jejich petice. Protože v průběhu řízení tento důvod odpadl, stěžovatelé s odkazem na nesprávný úřední postup v rámci odpovědnosti územních celků v samostatné působnosti nadále požadují vyslovení, že zastupitelstvo svým nezákonným postupem porušilo jejich základní práva, neboť takový výrok má pro ně právní význam s ohledem na úpravu odpovědnosti za škodu uvedenou v

Ústavní soud, vázán navrhovaným petitem, mohl ústavní stížnost, v níž se stěžovatelé nedomáhají zrušení žádného rozhodnutí, posuzovat pouze z hlediska tvrzeného jiného zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu . Ústavní soud chápe tento pojem zpravidla tak, že jde převážně o jednorázový protiprávní útok tohoto orgánu proti základním právům a svobodám, který v době existujícího zásahu představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový zásah není výsledkem řádné rozhodovací činnosti tohoto orgánu a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Z takové skutečnosti musí poté vyplynout, že důsledkům uvedeného zásahu orgánu veřejné moci nelze čelit jiným způsobem, než ústavní stížností. Tato podmínka však není splněna tam, kde je poškozenému k dispozici obrana daná celým právním řádem (srov. nález

sp. zn.

).

Nabytím účinnosti , kterým se mění , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, bylo legální definicí ( věta druhá) postaveno najisto, že nesprávným úředním postupem, za který samosprávné celky nesou odpovědnost, je i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.

Procesním prostředkem k ochraně práv stěžovatelů, kteří tvrdí, že navrhovaný výrok nálezu pro ně nemá význam akademický, ale právní (s ohledem na úpravu provedenou v ), je proto v důsledku přijetí výše uvedené právní úpravy uplatnění nároku na náhradu škody vůči územnímu samosprávnému celku. Povinnost vyčerpání tohoto procesního prostředku vyplývá z principu subsidiarity ústavní stížnosti ve vztahu k jiným právním prostředkům způsobilým poskytnout ochranu práva; v tomto smyslu je zmíněný princip zakotven v ustanovení . Odkaz stěžovatelů na nálezy Ústavního soudu,

sp. zn.

a

, je tudíž nepřípadný, neboť v době jejich vydání nebyla zmiňovaná právní úprava účinná.

Pokud by Ústavní soud sám za účinnosti ještě dříve, než by bylo v příslušném řízení zjišťováno, zda k namítanému nesprávnému úřednímu postupu došlo a zda v důsledku jeho existence je dán nárok stěžovatelů na náhradu škody, jeho existenci konstatoval nebo naopak vyloučil, prejudikoval by závěr o základním předpokladu oprávněnosti nároku uplatněného u příslušného úřadu, čímž by uplatnil státní moc v rozporu s y a y.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2008

Stanislav Balík

soudce zpravodaj