Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2954/07

Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. Č., zastoupeného Mgr. Václavem Erbanem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Ostravě 1, Sokolská 21, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2006 čj. -823 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 16. 11. 2007 se JUDr. J. Č. (dále též "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. .

II.

Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. vyplývají následující skutečnosti.

Dne 23. 2. 2006 Okresní soud v Ostravě pro skutek v rozsudku popsaný stěžovatele uznal vinným pokusem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ustanovení § 8 odst. 1 k § 255 odst.1, odst. 3 tr. zákona a odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků.

Dne 30. 11. 2006 Krajský soud v Ostravě odvolání stěžovatele jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud dne 27. 6. 2007 dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné odmítl.

III.

V ústavní stížnosti postrádající podrobnější ústavněprávní argumentaci stěžovatel tvrdil, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily základní právo na spravedlivý proces dle článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") tím, že jej odsoudily za skutek, kterého se sice dopustil, ale který nebyl trestným činem porušování povinností při správě cizího majetku dle ustanovení § 255 tr. zákona. Dále uvedl skutkové okolnosti a polemizoval se způsobem jejich hodnocení obecnými soudy.

IV.

Okresní soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v ústavní stížnosti namítaná pochybení jsou opakováním argumentů obhajoby, se kterými se soudy všech stupňů vypořádaly, a svá rozhodnutí pečlivě a logicky odůvodnily.

V.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnosti je třeba odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že obecné soudy nesprávně právně posoudily zjištěné skutkové okolnosti, pokud došly k závěru, že naplňovaly skutkovou podstatu trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku dle ustanovení § 255 tr. zákona.

V této souvislosti je Ústavní soud nucen konstatovat, že při výkonu dohledu na dodržování ústavních principů spravedlivého procesu není jeho úkolem, aby pravidelně přezkoumával, zda právní závěry obecných soudů učiněné ze skutkových zjištění byly správné či nikoliv. Jinak řečeno, Ústavnímu soudu nepřísluší projednávat stížnosti namítající právní nebo skutkové omyly, jichž se údajně dopustily obecné soudy, s výjimkou případů, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit některé z práv nebo svobod zakotvených v ě, d (dále jen " "), Úmluvě či jiných mezinárodních dohodách vážících Českou republiku a zaručujících základní práva.

Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y, resp. článku 6 Úmluvy. Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektovaly zásadu volného hodnocení důkazů ( , tr.řádu), vyplývající z ústavního principu nezávislosti soudu dle y - což se v posuzované věci dle přesvědčení Ústavního soudu stalo - nespadá do jeho pravomoci "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval [srov. nález

, Sb.n.u., sv.1, str. 41 (45-46)].

Ústavní soud dále připomíná, že z hlediska požadavků spravedlivého procesu zakotvených v hlavě páté y, resp. článku 6 Úmluvy, každý trestní proces musí mít kontradiktorní charakter a musí zajišťovat rovnost zbraní mezi obžalobou a obhajobou. Právo na spravedlivý proces implikuje jak pro obžalobu, tak pro obhajobu možnost seznámit se s připomínkami nebo důkazy předloženými protistranou a vyjádřit se k nim. Úlohou, jakou Ústavnímu soudu přisuzuje a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je zajistit dodržování ústavně zaručených základních práv a svobod ze strany obecných soudů a jiných orgánů veřejné moci. Jeho funkcí není řešit pochybení v otázkách skutkového stavu či právních otázkách, kterých se obecné soudy údajně dopustily, ale zabývat se tím, zda řízení vedoucí k pravomocnému odsouzení stěžovatele nazírané jako celek, včetně způsobu, jakým byly provedeny důkazy, bylo spravedlivé.

Závěrem Ústavní soud uvádí, že dle jeho přesvědčení obecné soudy v trestní věci stěžovatele postupovaly v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu a že řízení vedoucí k pravomocnému odsouzení stěžovatele lze in globo označit za řízení spravedlivé ve smyslu Úmluvy, resp. a násl. y. Podstatou práva na spravedlivý proces, resp. základním principem spravedlivého řízení, je z hlediska ústavních procesních práv mj. i princip, dle něhož je soud povinen poskytnout stěžovateli veškeré možnosti k uplatnění práv. Ústavní soud je toho názoru, že stěžovateli tato možnost zákonem odpovídajícím způsobem hájit svá práva poskytnuta byla a z ústavní stížnosti nelze dovodit nic, co by tvrdilo či prokazovalo opak.

Pro uvedené Ústavnímu soud návrh jako zjevně neopodstatněný podle ust. odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. února 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu