Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3261/07

Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti CYNDIcate AK, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Jasná 1513, zastoupené JUDr. Petrem Čunderlíkem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Praze 1, Štěpánská 23, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2007 čj. -64 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2005 čj. -42, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 6. 2007 se CYNDIcate AK, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4 (dále též "stěžovatelka" nebo "žalovaná") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v právní věci společnosti ONYX company, s. r. o., se sídlem v Praze 7 (dále též "žalobkyně").

II.

Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. vyplývají následující skutečnosti.

Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 156 183,- Kč z titulu smluvní pokuty, resp. úroku z prodlení.

Dne 30. 6. 2004 Městský soud v Praze rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve stanovené lhůtě částku 12 531,90 Kč (výrok I.) a žalobu v částce 143 651,- Kč, představující smluvní pokutu, zamítl (výrok II.). Ve výroku III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Dne 15. 6. 2005 Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně změnil napadený výrok II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004 tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 143 651,- Kč (výrok I.) a na nákladech řízení částku 34 150,- Kč (výrok II.). Současně rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 36 928,- Kč (výrok III.).

Nejvyšší soud dne 20. 9. 2007 dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2005, podané z důvodů uvedených v ustanovení a b) a odst. 3 , zamítl jako nedůvodné.

III.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že Vrchní soud v Praze jí uložil svým rozhodnutím platební povinnost nemající oporu v platném právu, čímž porušil základní právo na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 d (dále jen " "), článek 95 odst. 1 y (dále jen " ") a článek 2 odst. 2 a 3 y. V podstatné části zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, skutkové okolnosti a polemizovala se způsobem, jakým obecné soudy vyložily projev vůle účastníků smluvního vztahu.

IV.

Ústavní soud se dále seznámil s obsahem vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.

K tvrzení stěžovatelky o porušení článku 95 odst. 1 y Ústavní soud uvádí, že citovaný článek sám o sobě subjektivní veřejné ústavně zaručené základní právo stěžovatelky nezakládá, neboť (spolu s článkem 90 y) obsahuje především institucionální záruku soudní pravomoci, dělby moci a nezávislosti soudů a soudců [srov. nález

, Sb.n.u., sv. 30, str. 193 (195-6)].

K namítanému porušení článku 2 odst. 2 y (jemuž obsahově odpovídá článek 2 odst. 3 y), zakotvujícího omezení státní moci zákonem, nutno připomenout, že zmíněné články subjektivní samostatné veřejné ústavně zaručené základní právo stěžovatelky nezakládají a nelze se jich dovolávat přímo [srov. nález

, Sb.n.u., sv. 29, str. 417; nález

, Sb.n.u., sv. 36, str. 319 (323)].

Obdobně ani článek 2 odst. 3 y (jemuž obsahově odpovídá článek 2 odst. 4 y) subjektivní samostatné veřejné ústavně zaručené základní právo stěžovatelky nezakládají a nelze se jich dovolávat přímo. Uvedené články garantují autonomii vůle a svobodného individuálního jednání, jak podrobněji rozvedl Ústavní soud v odst. 23. a násl. svého nálezu ze dne 27. 7. 2007

sp. zn.

(uveřejněno ve volně přístupné databázi rozhodnutí Ústavního soudu na adrese http://www.judikatura.cz).

Stěžovatelka se dovolávala práva na spravedlivý proces zaručeného v y, jehož relevantní ustanovení zní: "Každý se může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.".

Podstatou její argumentace byl nesouhlas se způsobem, jakým obecné soudy vyložily projev vůle účastníků smluvního vztahu, tj. s právním posouzením civilního sporu. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy ze zjištěných skutečností vyvodily nesprávné právní závěry - s výjimkou případů, což ale projednávaná věc není, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález

, Sb.n.u., sv. 8, str. 149 (161)]. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním [nález

, Sb.n.u., sv.1, str. 41 (45-46)]. Úkolem Ústavního soudu je posoudit, zda řízení nazírané jako celek, včetně způsobu, jakým byly provedeny důkazy, bylo spravedlivé.

Vztáhnuv shora uvedené obecné principy na projednávaný případ dospěl Ústavní soud k závěru, že postup odvolacího soudu vedoucí k vydání napadeného rozhodnutí nelze označit za svévolný, nepřiměřený či jinak se spravedlnosti příčící. Dle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy v daném případě postupovaly v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu ve smyslu Úmluvy, resp. a násl. y. Rozhodnutí obou obecných soudů pak v dostatečné míře uvádějí důvody, na nichž jsou založena.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. února 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu