Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 341/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Mgr. Martina Svobody, soudního exekutora, Exekutorský úřad se sídlem v Teplicích, Husitská 692/3, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem se sídlem v Teplicích, Husitská 692/3, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14.11.2007, č. j. -30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou ve lhůtě podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené vd (dále jen "").

Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 15. 6. 2006, č. j. -20 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") zastavil dle ust. exekuci prováděnou stěžovatelem dle exekučního řádu (výrok I.), rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a povinné uložil uhradit stěžovateli na náhradě nákladů exekuce částku 7.735,- Kč. Proti posledně uvedenému výroku rozhodnutí soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání a domáhal se toho, aby povinnost náhrady nákladů exekuce byla uložena oprávněnému. Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením ze dne 14. 11. 2007, č. j. -30 (dále jen "rozhodnutí soudu druhého stupně") k odvolání stěžovatele přezkoumal výrok II. a s ohledem na ust. též výrok III. rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl tak, že ve výroku II. rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, ve výroku III. rozhodnutí soudu prvního stupně změnil potud, že výše nákladů exekutora činí částku 3.570,- Kč (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení ani stěžovateli nepřiznal nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.)

Odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť tyto skutečnosti jsou účastníkům řízení známy.

Stěžovatel odvolacímu soudu vytýká vadnou interpretaci aplikovaných zákonných ustanovení. Poukazuje především na zásadu úplatnosti výkonu exekuční činnosti, jak měla být vyslovena v nálezech Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

a

, tedy že exekutor vykonává exekuční činnost za úplatu, která mu musí být zajištěna a jeho náklady uhrazeny.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel předložil výtky v obdobném, resp. ve shodném rozsahu a smyslu, jak již učinil ve svých četných předchozích ústavních stížnostech, např. v těch, o nichž Ústavní soud jednal pod

sp. zn.

nebo

.

Ústavní soud obdobné ústavní stížnosti totožného stěžovatele tedy posuzoval již mnohokrát a nyní zkoumaná ústavní stížnost tak představuje "další v řadě" obsahově a argumentačně shodných nebo obdobných podání téhož stěžovatele.

Za situace, kdy je podávána ústavní stížnost stejného nebo obdobného obsahu, a důvody rozhodování Ústavního soudu jsou stěžovateli známy z vícero Ústavním soudem stěžovateli odmítnutých podání, pokládá Ústavní soud za zcela postačující tam užitou argumentaci již opětovně nerozvádět a bez dalšího na ni, jakožto na argumentaci obsahující závěry, od nichž IV. senát Ústavního soudu nenalézá příčin se odchylovat, odkázat.

Pouze na okraj a taktéž již opakovaně Ústavní soud poznamenává, že podávání ústavních stížností stěžovatele v době, kdy stěžovateli byla již doručena rozhodnutí Ústavního soudu v obsahově totožných věcech, by mohlo dle názoru Ústavního soudu nést znaky zneužití práva.

Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že neshledal existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele a tak mu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu