Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2135/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila věci ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Remešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Křemencová 8, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel (posléze zastoupen advokátem) domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, jež vydal soud prvního stupně v jeho občanskoprávní věci. Stěžovateli jím byla uložena povinnost zaplatit žalobci (Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a.s.) jízdné na lince metra A (8,- Kč) a přirážku k jízdnému (800,- Kč), jakož i uhradit mu náklady řízení (4.438,00,- Kč).

Stěžovatel namítá, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v článku 4 odst. 1 a základních práv a svobod (dále jen " ") a v a České republiky (dále jen " "). K porušení těchto práv mělo dojít tím, že obvodní soud se nezabýval jeho tvrzeními a nevyrovnal se s nimi ani v odůvodnění svého rozhodnutí; zdůrazňuje, že při výkonu práva přepravy dle a násl. obč. zák. není dopravce oprávněn z jakéhokoliv důvodu přerušit přepravu, zejména pak bránit ve volném pohybu na nástupišti, což kontrolor žalobce udělal, a dále že ze zákona nevyplývá ani povinnost podrobit se kontrole "na úkor" práva na přepravu. Napadeným rozhodnutím proto obvodní soud dospěl k "nesprávnému" závěru, že se nemohl prokázat platným jízdním dokladem; jízdenku měl a prokázat se jí mohl, což v řízení uváděl, nepřistoupil však na požadavek, aby přepravu přerušil.

Ústavní soud představuje podle soudní orgán ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Není proto součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen a není povolán k přezkumu správnosti jejich rozhodnutí z hledisek podústavního práva. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními , respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.

, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") , rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená možnost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. postrádá-li napadené rozhodnutí způsobilost, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.

O takový případ se jedná i v nyní posuzované věci.

Skutkovou základnu, z níž obecný soud vycházel, stěžovatel efektivně nenapadá; jeho námitky zcela míjí prostor, jenž byl - z hledisek relevantního právního posouzení věci - rozhodný. Co do právních názorů, které obecný soud uplatnil, nemůže být výhrad rovněž, neboť platí, že z výkladových a aplikačních standardů soudní praxe zjevně nevybočují. Úvahy stěžovatele, založené na údajně oprávněném odepření povinnosti podrobit se kontrole jízdního dokladu, založeném na nesouhlasu "s přerušením přepravy", neobstojí ani z pohledu podústavního práva, natožpak aby jim bylo možno připínat relevanci ústavněprávní.

Vzhledem k řečenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle zmíněného ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2008

Jiří Mucha

předseda senátu