Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2991/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti Ing. F. M. zastoupeného Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem Advokátní kanceláře v Písku, Velké náměstí 119, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007 sp. zn. -50, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení d (dále jen) a a 4y, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byla zamítnuta kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 3. 2006, čj. -17, jímž nebylo vyhověno žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích o zamítnutí odvolání do rozsahu, v jakém bylo stěžovateli Finančním úřadem v Písku umožněno nahlédnout do jeho daňového spisu, týkajícího se daně z příjmů fyzických osob.

Stěžovatel nesouhlasí se závěry daňových a správních orgánů, dle nichž rozhodnutí správce daně o rozsahu, v němž bylo daňovému subjektu umožněno nahlédnout do spisu, je rozhodnutím, jímž se upravuje řízení, tj. rozhodnutí, na něž se vztahuje kompetenční výluka stanovená V projednávané věci totiž žádné řízení neprobíhalo a neprobíhá ani v budoucnu probíhat nebude. Dle stěžovatele každé rozhodnutí, kterým bylo zasaženo do konsumace veřejného subjektivního práva, musí být přezkoumáno nezávislým soudem. Lze tak učinit buď v rámci jiného řízení - řízení o přezkoumání meritorního rozhodnutí, nebo v řízení samotném, a to právě tehdy, neprobíhá-li žádné řízení, ve kterém by bylo možné toto rozhodnutí přezkoumat. Dle stěžovatele k zásahu do práv může dojít i bez založení, změny, zrušení nebo závazného určení nějaké povinnosti.

Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že dle názoru krajského soudu i Nejvyššího správního soudu rozhodnutí finančního ředitelství, stejně jako jemu předcházející úkon správce daně, kterým odmítl předložit žalobci k nahlédnutí úřední korespondenci s veřejným ochráncem práv s odvoláním se na zákona ČNR č. , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, (dále "), se týkalo vedení řízení, tedy úkonu, který je ze soudního přezkumu vyloučen, a žaloba proti němu je proto podle a nepřípustná. Na zákonnosti postupu nemění nic ani skutečnost, že žádné meritorní rozhodnutí správce daně o daňové povinnosti stěžovatele neexistuje a nebude vydáno ani v budoucnu, neboť v případě, že nebude probíhat žádné řízení v daňové záležitosti stěžovatele, jíž se předmětná korespondence s veřejným ochráncem práv týkala, nemohou být žalobci uloženy žádné daňové povinnosti, a on proto nemůže být zkrácen na svých právech. Nebude tudíž třeba, aby se proti zásahu do svých práv bránil před soudními orgány. Soudní ochrana stěžovatele by mohla být využita pouze podáním žaloby proti meritornímu rozhodnutí o jeho konkrétní daňové povinnosti, jiný postup platná právní úprava neumožňuje. (V této souvislosti soud odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu sp. zn. a ).

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím z hlediska kompetencí daných muu ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky, se kterými se již obecné soudy vypořádaly a své závěry patřičně odůvodnily, čímž právě staví Ústavní soud do role odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.

Dle názoru Ústavního soudu obecné soudy, které vyhodnotily předmětné rozhodnutí správce daně a rozhodnutí finančního ředitelství jako rozhodnutí procesní povahy, podléhající kompetenční výluce stanovené v , postupovaly zcela v souladu s příslušnými ustanoveními ve vazbě na a jejich rozhodnutí nijak nevybočilo z mezí ústavnosti. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že ustanovení umožňuje nahlédnutí do spisu jen výjimečně, v odůvodněných případech, je-li to nutné pro další průběh daňového řízení. Ostatně samotné ustanovení umožňující nahlížení do spisů představuje důležitý institut v souvislosti s důkazním řízením. Jeho účelem je především zajistit seznámení daňového subjektu se všemi důkazními prostředky, tedy i prostředky obstaranými správcem daně bez součinnosti daňového subjektu, tak aby mohl v rámci probíhajícího daňového řízení uplatňovat svá práva. K zásahu do ústavně zaručených práv může dojít právě jen v souvislosti s konkrétním řízením, jehož výsledkem je rozhodnutí ovlivňující hmotněprávní pozici účastníka. Rozhodnutí o neumožnění nahlédnout do neveřejné části spisu by tak bylo možno úspěšně před soudem napadnout teprve v žalobě směřující proti rozhodnutí správního orgánu ve věci samé.

Ústavní soud konstatuje, že se v předmětné věci jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Závěru, že v projednávané věci rozhodnutí správce daně o neumožnění daňovému subjektu nahlédnout do neveřejné části spisu týkajícího se jeho daňových povinností ( ), je rozhodnutím, které nepodléhá soudnímu přezkumu, nelze z ústavního hlediska nic vytknout.

Ústavní soud dále připomíná, že ve věci rozhodly dvě instance správního soudnictví, kterým zejména přísluší výklad norem podústavního práva. Započetím činnosti Nejvyššího správního soudu přitom zásadně skončila možnost, aby Ústavní soud v nezbytných případech prováděl korekci právních názorů, která přísluší právě Nejvyššímu správnímu soudu.

Ústavní soud není primárně povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž "ex constitutione" k ochraně základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. Pokud jde o výklad podústavního práva, je právě Nejvyšší správní soud tím orgánem, jemuž přísluší sjednocovat judikaturu správních soudů. Při výkonu této pravomoci je přitom i tento soud povinen interpretovat jednotlivá ustanovení podústavního práva vždy z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod a zachovávat kautely ústavně konformního výkladu právních předpisů. Tomuto úkolu Nejvyšší správní soud (stejně jako soud krajský), podle názoru Ústavního soudu, v projednávané věci plně dostál.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, Nejvyšší správní soud rozhodoval v souladu s principy hlavy pátéy, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu