Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3153/07

Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. Ch., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Praha 5, Symfonická 1496/9, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 10. 2007, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti nesoucí datum 7. 12. 2007, doručené Ústavnímu soudu dne 12. 12. 2007, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil výroky II. a III. shora označeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud"), vydaného v řízení, ve kterém stěžovatel, jako žalobce, požadoval proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR náhradu škody ve výši 304 356,-- Kč. Obvodní soud stěžovateli přiznal náhradu škody ve výši 32 842,80 Kč. Ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).

Stěžovatel tvrdí, že obvodním soudem byla porušena ustanovení y ČR, d a bodu 5 a bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obvodní soud totiž nerespektoval nález Ústavního soudu, kterým byla zrušena předchozí rozhodnutí obecných soudů v této věci.

Stěžovatel sice podal proti shora označenému rozsudku obvodního soudu odvolání, ale domnívá se, že tento případ přesahuje jeho vlastní zájmy ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Vychází z toho, že soudkyně obvodního soudu jednala v přímém rozporu s y ČR a že dne 16. 1. 2008 má tatáž soudkyně rozhodovat o podobném návrhu jiné osoby.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Podle neodmítne Ústavní soud přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

Základním a jediným argumentem stěžovatele, na základě kterého navrhl shora zmíněný postup, je skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 2 při vydání shora označeného rozsudku nerespektoval závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2006,

sp. zn.

. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že se jedná o rozhodnutí soudu prvního stupně. Ze skutečnosti, že tento soud nerespektoval nález Ústavního soudu, nelze dovodit, že stejným způsobem (tj. v rozporu s ustanovením y ČR) budou postupovat i další stupně obecných soudů České republiky. Stěžovatel má k dispozici další stupně obecné soudní soustavy, kde může své argumenty plnohodnotně uplatnit.

V dané věci tedy nejsou splněny podmínky pro postup podle . Veden principem subsidiarity Ústavní soud uzavírá, že se jedná o ústavní stížnost předčasnou, a tudíž nepřípustnou ve smyslu . Tím jsou splněny podmínky pro odmítnutí ústavní stížnosti soudcem zpravodajem podle .

Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2008

František Duchoň

soudce Ústavního soudu