Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 56/08

Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti I. Z., zastoupené JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem, AK se sídlem Masarykova 37/39, 602 00 Brno, proti postupu Krajského soudu v Brně, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stručně formulovanou ústavní stížností domáhá se stěžovatelka přezkumu postupu Krajského soudu v Brně, jenž ji dne 4. 1. 2008 po vyhlášení rozsudku nepropustil z vazby na svobodu, a to ačkoliv šlo o rozsudek, jímž byla zproštěna obžaloby. V tom shledává stěžovatelka porušení č. 8 odst. 1 a 2d (dále jen ""), neboť dle jejího názoru důsledkem zprošťujícího rozhodnutí je zánik vazebních důvodů.

Ústavní soud si vyžádal příslušný spis obecného soudu; z něho zjistil následující skutečnosti.

Usnesením ze dne 7. 12. 2007 (čl. 238) rozhodl Krajský soud v Brně, že se stěžovatelka (a obžalovaný P. L.) ponechávají ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) tr. řádu. Stěžovatelce bylo toto rozhodnutí doručeno dne 14. 12. 2007, jejímu obhájci dne 7. 1. 2008. Ze spisu není patrno, že by proti tomuto usnesení stěžovatelka brojila přípustným opravným prostředkem.

Podle protokolu o hlavním líčení konaném 4. 1. 2008 (čl. 270 až 279) vyhlásila předsedkyně senátu nalézacího soudu v jeho závěru rozsudek, jímž soud stěžovatelku a spoluobžalovaného P. L. zprostil obžaloby pro zánik trestnosti činu (v němž obžaloba spatřovala přípravu k trestnému činu vraždy); státní zástupce ihned po vyhlášení rozsudku podal proti němu (do protokolu) odvolání; obžalovaní se práva odvolání vzdali. Na to obhájce stěžovatelky podal za stěžovatelku žádost o propuštění z vazby. O této žádosti rozhodl soud v den jejího podání zamítavým usnesením (čl. 308), jež bylo doručeno stěžovatelce 9. 1. 2008; ze spisu se nepodává, že by bylo usnesení doručeno i jejímu obhájci a ani že by toto rozhodnutí napadla stěžovatelka stížností.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka vychází ze zřetelně mylné představy, že při vyhlášení zprošťujícího rozsudku je zákonnou povinností soudu propustit obžalovaného na svobodu. Tento právní názor stěžovatelky nemá však oporu ani v ústavním ani v jednoduchém právu. Žádné zákonné ustanovení nepřikazuje obecnému soudu, aby vždy při přijetí a vyhlášení zprošťujícího rozsudku přijal a vyhlásil i usnesení o propuštění osoby zproštěné obžaloby z vazby. Zajisté propuštění z vazby v situaci takto naznačené bude spíše pravidlem než výjimkou, avšak nepoužití tohoto pravidla v konkrétní - nyní stěžovatelčině věci - nelze považovat bez dalšího za postup protiústavní.

Požadavek stěžovatelky, "aby Ústavní soud Krajskému soudu v Brně uložil povinnost rozhodnout o propuštění stěžovatelky z vazby", je proto nutno hodnotit jako zjevně neopodstatněný, neboť jím je vyžádováno, aby Ústavní soud přikázal obecnému soudu rozhodnout tak, jak jeho povinností není.

Nezbylo proto, než ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Již v nálezu

[Sb.n.u., sv. 37, str. 630 (638))] uvedl Ústavní soud, že "sám není povolán k tomu, aby rozhodoval o propuštění stěžovatele z vazby na svobodu". V souvislosti se vším, co již bylo uvedeno, Ústavní soud připomíná, že tímto rozhodnutím nikterak není prejudikováno, jak bude dále obecnými soudy o vazbě stěžovatelky (jakož i spoluobžalovaného P. L.) rozhodováno. Stěžovatelce nutno přisvědčit, že z ustanovení § 72 odst. 1 tr. řádu plyne jednoznačná povinnost orgánů činných v trestním řízení ex offo (ale samozřejmě též na podkladě žádosti či stížnosti ve vazbě jsoucí osoby) zkoumat, zda důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily, přičemž aplikace nejen tohoto ustanovení trestního řádu má v rovině ústavní konsekvenci s ustanovením y.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu