Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 199/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. M., zastoupeného JUDr. Vladimírem Peškem, advokátem se sídlem Třeboň, Březanova 84/I, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006, čj. - 82, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2005, čj. - 49, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ve včasné ústavní stížnosti, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze (dále jen "") pro porušení jeho práva na soudní ochranu podle d (dále jen ""). V řízení došlo k opomenutí ústavní zásady ochrany práva ve smyslu y ČR. Obecné soudy a správní orgány totiž nesprávně aplikovaly zákon o spotřebních daních. Pokud v jeho případě zjistily správní orgány, že společnost, od které odebral motorovou naftu, neexistuje, měly daňovou povinnost uložit osobám, které za tuto společnost jednaly, a nikoli stěžovateli, který se v dobré víře domníval, že motorová nafta již byla zdaněna. Obecné soudy neodůvodněně odmítly jako nadbytečné jeho důkazní návrhy, které měly prokázat, že stěžovatel si od osob, jednajících za předmětnou společnost, vyžádal všechny potřebné doklady (výpis z obchodního rejstříku, dohody o shodě a další), ale byl jimi podveden. Za této situace měl správce daně určit daň za použití pomůcek.

II.

Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že Finanční úřad pro Prahu 5 vydal, dne 22. 5. 2003, pod čj. 220951/03/005513/6310, platební výměr na spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv, za zdaňovací období duben 1999, na částku 421 689,-- Kč. Finanční ředitelství v Praze rozhodnutím ze dne 21. 10. 2003, čj. FŘ-6242/13/03, zamítlo odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru. Žalobu proti rozhodnutí finančního ředitelství zamítl rozsudkem ze dne 21. 3. 2005, čj. - 49. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku městského soudu zamítl rozsudkem ze dne 23. 8. 2006, čj. - 82.

III.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (y ČR). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů (příp. dalších orgánů veřejné moci) pouze z hlediska ústavně zaručených základních práv nebo svobod jednotlivce. To znamená, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti a detailně přezkoumávat v ústavní stížnosti tvrzené nesprávnosti, které svou podstatou spočívají v rovině práva podústavního.

Při porovnání stěžovatelovy argumentace v kasační stížnosti s tou, kterou použil v ústavní stížnosti, je zřejmé, že se jedná o argumentaci v podstatě totožnou, ať už jde o výhrady vůči aplikaci příslušných ustanovení , o spotřebních daních, či posouzení nadbytečnosti stěžovatelových důkazních návrhů. Nejvyšší správní soud se vyrovnal se všemi námitkami stěžovatele zcela dostatečně a své rozhodnutí srozumitelně a ústavně konformně odůvodnil. Uvedl, z jakých důvodů se stěžovatel stal plátcem daně (str. 4, odst. 2 rozsudku) a proč správce daně postupoval při stanovení daně správně, resp. proč jiný postup správce daně nebyl možný.

V přezkoumávané věci tedy nebylo zasaženo do práva stěžovatele domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle y. Tvrzené porušení y ČR nepřichází v úvahu, neboť jde o ustanovení kompetenční, charakterizující dělbu moci ve státě a nejedná se o konkrétní individuální právo či svobodu.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu