Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 433/06

Ústavní soud rozhodl dne 8. ledna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, zastoupeného JUDr. Světlanou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 9. 2007 č. j. -337, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006 č. j. -303 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 10. 2005 č. j. -265, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel, který cestou ústavní stížnosti brojil proti výše označeným rozsudkům soudu I. a II. stupně, po rozhodnutí Nejvyššího soudu návrh rozšířil i proti usnesení, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání. Uvedl, že dle jeho přesvědčení se Nejvyšší soud tímto dovoláním podrobně nezabýval, odkázal pouze na rozhodnutí již vydaná, přičemž však tato stávající judikatuře neodpovídají. Zdůraznil okolnosti, za nichž došlo k darování nemovitostí J. K. státu, pro něž by nemělo být jednání jmenované hodnoceno jako jednání v tísni, a dále poukázal na postup soudu ve věci žalovaných účastníků, když ten podle jeho názoru byl volen nesprávně dle § 107a odst. 1 obč. soudního řádu, přičemž přicházel v úvahu postup pouze ve smyslu § 92 odst. 2 obč. soudního řádu - tedy jako při záměně účastníků. K té však došlo až po 13 letech, do té doby na straně žalovaných vystupoval nesprávný subjekt přesto, že byli žalobci opakovaně vyzýváni k patřičné úpravě návrhu. Stejné námitky stěžovatel vznesl i proti předcházejícím rozsudkům, když také uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 5 nerespektoval závazný právní názor (týkající se postupu dle a obč. soudního řádu v návaznosti na obč. soudního řádu, s poukazem na ustanovení ) vyslovený v rozhodnutích, v nichž však Nejvyšší soud považoval otázky obsažené v dovolání za vyřešené. Z uvedených důvodů, s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a na práva zakotvená v , , a d, jakož i v a y, navrhl zrušení všech citovaných rozhodnutí.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud, který dovolání stěžovatele opírající se o důvody a odst. 3 , opodstatněně odmítl, v odůvodnění svého usnesení pak náležitě vyložil skutečnosti, pro které je shledal nepřípustným. Pokud jde o rozhodnutí, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 o uložení povinnosti druhému žalovanému uzavřít se žalobcem dohodu o vydání ideální 1/2 označených nemovitostí a o zamítnutí žaloby proti prvnímu žalovanému, odvolací soud je vydal po přezkoumání rozsudku v celém rozsahu a se všemi odvolacími námitkami se vyčerpávajícím způsobem vypořádal. V obsáhlém odůvodnění poukázal na důkazy, které byly v řízení učiněny a hodnoceny a na základě nichž byl vyvozen správný závěr o právu žalobce na vydání ideální poloviny nemovitostí, které byly vlastnicí darovány státu v tísni a ta se stala dle osobou oprávněnou, vypořádal se také s námitkami, jež se týkaly pasivní legitimace a postupu soudu při změně účastníků na straně žalovaných. Odůvodnění rozsudku soudu II. stupně je zcela vyčerpávající a nutno na ně v dalším odkázat. Lze dodat, že hodnocení důkazů, na základě nichž soudy dovodily oprávněnost nároku na vydání části nemovitostí ve smyslu , a , nebylo v rozporu s a tedy ani s obsahem judikátů Ústavního soudu, na něž stěžovatel v návrhu poukázal.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2008

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu