Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 421/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele arch. J. G., zastoupeného Filipem Berglem, advokátem se sídlem Praha 2, Americká 25, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 12. 2005, čj. - 250, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2006, čj. - 262, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 12. 2005, čj. - 250, kterým byla, ve sporu o zaplacení 568,60 Kč a 1 511,10 Kč, uložena žalovanému Bytovému družstvu Bílý dům povinnost zaplatit stěžovateli 17ti% úrok z prodlení z částky 1 270,60 Kč a žaloba stěžovatele na zaplacení částky 568,60 Kč byla zamítnuta. Stěžovatel rovněž požadoval zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2006, čj. - 262, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v zamítavém výroku o věci samé a byl změněn ve výroku o nákladech řízení.

V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatel podrobně popsal průběh řízení před obecnými soudy a zopakoval všechny námitky, které uplatnil již ve svém odvolání. Zdůraznil svůj nesouhlas s rozhodnutími obecných soudů obou stupňů. V řízení došlo k dlouholetým průtahům. Stěžovatel je přesvědčen, že uvedeným postupem soudů obou stupňů byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, daná ustanoveními a d a v Úmluvy o ochraně základních práv a svobod

Podle ustanovení si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení. Obvodní soud pro Prahu 1 plně odkázal na odůvodnění svého rozsudku.

Městský soud v Praze poukázal na to, že ústavní stížnost obsahuje převážně popis průběhu řízení před soudem prvního stupně a tvrzení, že došlo k průtahům, v jejichž důsledku vznikla stěžovateli škoda. V řízení před Městským soudem v Praze k průtahům nedošlo. Z obsahu stížnosti není zřejmé, jaký vliv mohly mít průtahy v řízení na věcnou správnost rozhodnutí soudů a v čem konkrétně bylo porušeno nebo dotčeno některé z ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Výtky směřující proti správnosti skutkových a právních závěrů odvolacího soudu nemají ústavněprávní rozměr a nemohou tak být důvodem k ústavní stížnosti. Stěžovatel neuvedl, jaký konkrétní důkaz, navržený v jeho prospěch, nebyl odvolacím soudem vzat v úvahu a v jaké konkrétní skutečnosti spatřuje porušení svých ústavních práv. Podle názoru odvolacího soudu nebyla v předmětné věci porušena žádná ze základních práv a svobod stěžovatele.

Právo podat repliku ke shora uvedeným vyjádřením stěžovatel nevyužil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud posoudil ústavnost řízení před soudy obou stupňů a nezjistil, že by došlo k porušení základních práv stěžovatele. Ve svých rozhodnutích se obecné soudy dostatečně a přehledně vypořádaly se všemi námitkami stěžovatele. Skutečnost, že považovaly provedené důkazy, zejména revizní znalecký posudek, za dostatečný podklad pro svá rozhodnutí a k vyslovení právního závěru (se kterým se stěžovatel neztotožňuje), nezakládá sama o sobě důvod k podání úspěšné ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn.

).

Ústavní soud připomíná, že , č. , rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. K odstranění pochybností o přijatelnosti návrhu si může Ústavní soud vyžádat stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti, event. spis či jinou dokumentaci, týkající se napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pokud tato stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení obsahují relevantní tvrzení, může Ústavní soud vyzvat stěžovatele k jeho případné replice ve stanovené lhůtě. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl první senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu