Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1984/07

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky EASTERN SUGAR ČESKÁ REPUBLIKA, a. s., se sídlem v Němčicích nad Hanou, Masarykova 279, zastoupené Mgr. Tomášem Matějovským, advokátem v Praze 1, Voršilská 10, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. května 2007, čj. -229, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. ledna 2005, čj.

-212, a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. března 2004, čj. -194, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka požaduje zrušení shora označených rozhodnutí. V daném sporu se stěžovatelka (v řízení před obecnými soudy žalobkyně) domáhala po vedlejší účastnici České republice - Ministerstvu financí (v řízení před obecnými soudy žalované) zaplacení 94 285,- Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody, která byla stěžovatelce způsobena tím, že byla daná částka z jejího účtu odepsána na základě exekučního příkazu Finančního úřadu v Chlumci nad Cidlinou ze dne 8. listopadu 1996, a to nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tom, že na exekučním příkazu byla žalující společnost chybně označena, exekuční příkaz obdržela pouze ve fotokopii, nebyl jí doručen exekuční titul a nebylo rozhodnuto o opravném prostředku proti exekučnímu příkazu. V řízení před všemi třemi obecnými soudy byla stěžovatelka neúspěšná.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká protiústavnost rozhodnutím všech jmenovaných soudů, když obecné soudy podle stěžovatelky porušily její základní právo na soudní ochranu podle d a Úmluvy o ochraně základních práv a svobod. Exekuce podle stěžovatelky proběhla na základě právního titulu, který byl nicotný, podle právního názoru obecných soudů se však zdá, že nesprávným úředním postupem není exekuce bez exekučního titulu. Dále stěžovatelka vysvětluje, proč byl exekuční titul nicotný.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, v platném znění, dále jen ""). Stěžovatelka sice vyčerpala v daném typu žaloby všechny opravné prostředky včetně dovolání, podstata jejího nároku však leží v tom, že podaná civilní žaloba v podstatě nahrazovala opravný prostředek proti exekučnímu příkazu Finančního úřadu v Chlumci nad Cidlinou ze dne 8. listopadu 1996, který stěžovatelka nikdy řádně a včas nepodala (to jednoznačně vyplývá z odůvodnění rozhodnutí všech tří obecných soudů, a samotná ústavní stížnost to nijak nezpochybňuje). Pokud ovšem stěžovatelka nikdy nenapadla zákonem předvídaným způsobem exekuční příkaz, nemůže ani nahrazovat toto své vlastní pochybení žalobou o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, kdy by obecné soudy byly nuceny, a to v podstatě jako vůbec první orgány veřejné moci, přezkoumávat zákonnost postupu správce daně.

Protože stěžovatelka nikdy řádně nevyčerpala možnost opravného prostředku proti exekučnímu příkazu správce daně podle daňového řádu (což by jí umožnilo podat eventuální žalobu ve správním soudnictví), nemůže její ústavní stížnost splňovat základní předpoklad pro meritorní projednání ústavní stížnosti, tedy vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovatelce zákon k ochraně práva poskytuje. Z tohoto důvodu tedy Ústavní soud soudcem - zpravodajem rozhodl, jak je ve výroku uvedeno [ ve spojení s ust. ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2007

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu