Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2856/07

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci stěžovatele J. D., právně zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, Hauerova 3, Opava, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 6. 11. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Z napadeného rozsudku okresního soudu vyplývá, že stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání dle ustanovení § 242 odst. 1 a § 243 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovateli byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání dvou let, přičemž výkon trestu mu byl podmínečně odložen na zkušební dobu tří let.

Ve svém návrhu stěžovatel konstatuje, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími obecných soudů mělo dojít k porušení jeho základních práv, jež jsou mu garantována , d (dále jen ""). Navrhovatel je současně toho názoru, že napadenými rozhodnutími došlo i k porušení a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i k porušení , odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.

Projednávaná ústavní stížnost je prosta jakékoli ústavněprávní argumentace. Stěžovatel neuvádí, v čem konkrétně spatřuje zásah do svých ústavně zaručených práv, ale toliko v obecné rovině odkazuje na některá ustanoveníy či mezinárodních smluv. Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (y ČR). Není jednou z instancí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Ústavní soud není superrevizní instancí, jejímž úkolem by bylo perfekcionisticky upravovat soudní řízení či snad přehodnocovat závěry obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Z napadených rozhodnutí je zřejmé z jakých skutkových okolností soudy vyšly, jakou právní úpravou se řídily a k jakým právním závěrům dospěly, přičemž z ústavně právního hlediska jim není čeho vytknout.

Podle článku 36 odst. 1y, jehož porušení stěžovatel mimo jiné namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273).

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2007

Miloslav Výborný

předseda senátu