Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2917/07

Ústavní soud rozhodl dne 27. listopadu 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) J. J. a 2) B. Š., zastoupených Mgr. Helenou Kohoutovou, advokátkou se sídlem Za Poříčskou branou č. 12, 186 00 Praha 8, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2007 č. j. -213, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2006 č. j. -175 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. srpna 2005 č. j. -146, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností napadli stěžovatelé v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčeni ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z , , , a d a že jimi došlo k porušení y ČR. Mělo se tak stát postupem, jímž byl zamítnut jejich návrh na určení vlastnického práva k blíže označeným nemovitostem.

Stěžovatelé s odkazem na podrobně rozvedenou argumentaci namítají, že předmětné nemovitosti nikdy nepřešly na stát, tudíž je zde dán jejich naléhavý právní zájem na požadovaném určení [ ]. Mají za to, že jejich žalobní žádání se opírá o způsobilý právní titul, pročež se domáhali, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poté co posoudil námitky stěžovatelů, dospěl Ústavní soud k závěru, že nelze přisvědčit jejich tvrzení o tom, že by obecné soudy interpretovaly relevantní rámec jednoduchého práva dopadající na předmětnou věc v rozporu s jejich shora označenými ústavně zaručenými základními právy.

Nejvyšší soud shora citovaným rozhodnutím odmítl jako nepřípustné dovolání stěžovatelů. Jak patrno z jeho obsahu, učinil tak z toho důvodu, že jím nebylo napadeno rozhodnutí po právní stránce zásadního významu [ , , , 3 ], přičemž nebyly dány ani jiné, ex lege předvídané podmínky jeho přípustnost zakládající. Předcházejícími rozsudky nalézacího a odvolacího soudu byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatelé domáhali určení vlastnického práva zůstavitelky M. B. k přesně označeným nemovitostem [ ]. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že se tito, s ohledem na existenci speciálního restitučního předpisu ( , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů), nemohou domáhat uplatněného nároku na základě obecných právních předpisů, přičemž na podporu svého závěru odkázal na (ve vztahu k dotčené problematice) přijatý rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 11. září 2003, jakož i na na stanovisko Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2005.

Výrokem stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2005 (vyhlášen pod č. 477/2005 Sb.), jímž je senát při své rozhodovací činnosti vázán, bylo jednak vysloveno, že (I.) "Tvrzením vlastnického práva, zejména toho, jež vyžaduje záznam do katastru nemovitostí, v případě absence legitimního očekávání na straně navrhovatele není naplněna preventivní funkce žaloby dle , a tedy není dána ani naléhavost právního zájmu na jejím podání.", a v této souvislosti dále, že (II.) "Žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ani ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před 25. 2. 1948 a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy.".

Ve světle tohoto stanoviska stává se z pohledu konečného rozhodnutí a takto výsledku procesu jako celku v naraci návrhu blíže rozvedená argumentace stěžovatelů brojících v konkrétnostech proti meritorním rozhodnutím obecných soudů irelevantní, když dostatečnou podmínkou pro výroky napadených rozhodnutí byla nemožnost domáhat se tvrzeného vlastnického práva na základě určovací žaloby ve smyslu obecných právních předpisů [ ].

V důsledku řečeného shledal Ústavní soud návrh zjevně neopodstatněným a proto jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2007

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu