Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 869/07

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Jiřího Muchy, o ústavní stížnosti L. M., zastoupeného Mgr. Martinem Boučkem, advokátem Advokátní kanceláře v Hradci Králové, Dlouhá 103, proti sdělení ministra spravedlnosti o nepodání stížnosti pro porušení zákona ze dne 7. 3. 2007, č. j. 163/2007-ODS-SPZ, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení , (zejména odst. 1) a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušení shora označeného sdělení ministra spravedlnosti.

2. Jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, podal dne 20.12.2006 a 26.2.2007 ministru spravedlnosti podnět k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu ustanovení § 266 tr. ř. v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , ve kterém byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu loupeže podle ustanovení § 234 odst. 1 tr. z. jako zvlášť nebezpečný recidivista a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v celkové délce trvání deseti let ve věznici se zvýšenou ostrahou. Tento odsuzující rozsudek byl pak potvrzen usnesením Krajského soudu v Brně, sp. zn. , kterým bylo stěžovatelovo odvolání zamítnuto. Na tento stěžovatelův podnět bylo reagováno pouze sdělením ředitele odboru dohledu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 7. 3. 2007, č. j. 163/2007-ODS-SPZ, kterým bylo stěžovateli oznámeno z pověření ministra spravedlnosti, že po přezkoumání spisového materiálu pan ministr neshledal v dané věci důvody k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu § 266 odst. 1, 2 tr. ř. a podnět podaný stěžovatelem odložil. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že napadeným rozhodnutím bylo v návaznosti na předchozí řízení porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a to zejména tím, že při posuzování a právní kvalifikaci skutku, za který byl stěžovatel odsouzen, došlo ze strany orgánů činných v trestním řízení k řadě hrubých pochybení a porušení zákona a při hodnocení důkazů nebyla uplatněna presumpce neviny. Stěžovatel k tomu v ústavní stížnosti obsáhle popisuje okolnosti svého jednání, kterým měl být spáchán předmětný trestný čin. Podle jeho názoru mu nebyla orgány činnými v trestním řízení vina jednoznačně prokázána a přesto byl obecnými soudy vynesen odsuzující rozsudek. Ministr spravedlnosti se však s pochybeními orgánů činných v trestním řízení uvedenými stěžovatelem v zaslaném mu podnětu nijak nevypořádal a ve svém sdělení se omezil jen na lakonické, do jedné věty vtělené zprostředkované vyjádření. Stěžovatel má za to, že napadené sdělení ministra spravedlnosti je zcela nepřezkoumatelné a je v rozporu se smyslem a významem ustanovení § 266 a násl. tr. ř. Napadeným sdělením ministra spravedlnosti tak bylo podle názoru stěžovatele zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces a proto navrhuje, aby Ústavní soud napadené sdělení ministra spravedlnosti zrušil.

II.

3. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení pak lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

4. Jak již Ústavní soud opakovaně judikoval (viz např. usnesení

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 2, usn. č. 4, str. 203 nebo usnesení

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 2, usn. č. 11, str. 219) stížnost pro porušení zákona jako mimořádný opravný prostředek není prostředkem na ochranu práva ve smyslu , neboť nejde o prostředek ochrany práva poskytnutý stěžovateli, ale ministru spravedlnosti. Z hlediska trestního práva procesního je možno podnět ke stížnosti pro porušení zákona považovat pouze za informaci subjektu oprávněnému k jejímu podání, která však nezakládá zákonem stanovené důsledky, tj. nemá vliv na běh lhůty k podání ústavní stížnosti podle , kterou stěžovatel, ačkoliv tak učinit mohl, proti rozsudku Krajského soudu v Brně nepodal. Je věcí subjektu oprávněného k podání stížnosti pro porušení zákona, zda sám nebo prostřednictvím oprávněného orgánu a jakou formou oznámí navrhovateli, jak z hlediska podnětu věc posoudil, což v daném případě učinil ústavní stížností napadeným sdělením ze dne 7. 3. 2007, č. j. 163/2007-ODS-SPZ. Samotnou stížností pro porušení zákona (tj. ať už je či není podána) tak ústavně zaručená základní práva jedince dotčena být nemohla, neboť jde nikoliv o rozhodnutí, ale toliko o procesní prostředek umožňující dle uvážení ministra spravedlnosti v mimořádných případech a za podmínek uvedených v ustanoveních a násl. tr. ř. mimořádně mimo obvyklé instanční pořadí zahájit soudní přezkum již pravomocného soudního rozhodnutí. S ohledem na shora uvedené proto neobstojí vývody stěžovatele v ústavní stížnosti, dle nichž úvaha ministra spravedlnosti, zda podanému podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona vyhoví či nikoli, má za následek porušení jeho práva na spravedlivý proces. Uvedená pravomoc svěřená zákonem ( tr. ř.) ministru spravedlnosti náleží k posouzení toliko a výlučně pouze jemu.

5. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud neshledal stěžovatelem namítaný zásah do jeho práva na spravedlivý proces a proto mu nezbylo než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2007

Michaela Židlická

předsedkyně senátu