Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2966/07

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti V. V., zastoupeného JUDr. Yvetou Hendrychovou, advokátkou, se sídlem v Rozdrojovicích 262, 664 34 Kuřim, směřující proti usnesení Městského soudu Brno ze dne 3. července 2007, č. j. -73, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2007, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí že jimi došlo k porušení jeho základního práva svobody projevu, které je zakotveno v d (dále jen " ").

Stěžovateli byla Městským soudem v Brně uložena pořádková pokuta ve výši 5.000 Kč za výrok, který použil v podání ze dne 27. června 2007. V něm se nejprve ohradil proti údaji v odůvodnění rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od placení soudního poplatku, neboť zde bylo chybně uvedeno, že má na svém vězeňském kontě hotovost, ačkoliv z listinného důkazu, ze kterého soud čerpal, vyplýval pravý opak. Tuto skutečnost stěžovatel komentoval slovy: "Je to lež, protože o omyl by snad mohlo jít, kdyby úředníci podepsaní pod usnesením, tedy JUDr. M. K., předseda senátu, a J. L., byli naloženi v lihu nebo měli plné choboty bílého prášku, jak se v posledních letech stává módou". Tuto část podání stěžovatele posoudil soud prvního stupně jako hrubě urážlivou a podle (dále jen " ") mu uložil výše uvedenou pořádkovou pokutu. Proti tomto rozhodnutí stěžovatel podal odvolání, kterému Krajský soud v Brně nevyhověl a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že použil v podání podmiňovací způsob, když použil výraz "kdyby", a podle jeho názoru šlo pouze o neadresné srovnání a to v obecné rovině, kdy nikoho nejmenoval. Tuto argumentaci použil již v odvolání, avšak odvolací soud ji nereflektoval. V rozhodnutích napadených ústavní stížností spatřuje porušení ústavního práva svobodného projevu podle y. Vyjadřuje názor, že svoboda projevu zaručuje každému svobodně a bez cenzury se vyjadřovat ke všem věcem. Navrhl, aby napadená rozhodnutí Ústavní soud zrušil.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv nebo svobod chráněných ústavním pořádkem. Toho se dovolával i stěžovatel. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty ( ) je v zásadě způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení, náleží možnost přezkumu těchto rozhodnutí vydaných v soustavě obecných soudů k základním ústavním principům spravedlivého procesu. Proto Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

S ohledem na výše uvedené je Ústavní soud při přezkoumávání rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty oprávněn posuzovat pouze to, zda zde byly dodrženy ústavní hranice a zda takovým rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. To však Ústavní soud nezjistil. V předmětné věci dospěl k závěru, že obecné soudy, postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily, nedopustily se svévolného jednání a mezi skutkovým zjištěním a právními závěry obecných soudů neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury. Proto jsou napadená rozhodnutí i z hlediska ústavnosti plně přijatelná.

Stěžovatel se mýlí, pokud chápe svobodu slova tak, že své názory může vyjadřovat i za použití vulgarizujících a dehonestujících výrazových prostředků. Z y vyplývá, že svobodu projevu lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. v stanoví, že za hrubě urážlivé podání lze uložit pořádkovou pokutu. Jde o zákonné omezení svobody projevu ve vztahu k soudu, kterým se účastníkovi řízení a dalším osobám jakkoli zúčastněným na řízení ukládá, aby se ve vztahu k soudu chovali slušně a svá stanoviska formulovali věcně, bez hrubě urážlivého podtextu. Nejde tedy o omezení svobody projevu ve smyslu zákazu vyjádřit co do věcného obsahu své stanovisko v plném rozsahu. V tomto smyslu toto zákonné omezení v plné míře odpovídá y, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu.

Výrazy, které stěžovatel použil, byly obecnými soudy hodnoceny jako hrubě urážlivé. Podle Ústavního soudu takový skutkový závěr není v rozporu s provedenými důkazy. Ze strany soudů tak nešlo o svévolné posouzení skutkového stavu nebo extrémně formalistický výklad uvedeného zákonného ustanovení.

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv stěžovatele zjevně nedošlo.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2007

Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu