Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2362/07

Ústavní soud rozhodl dne 29. listopadu 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: O. L., státní příslušnost Ukrajina, právně zastoupené JUDr. Hanou Hrubešovou, advokátkou AK se sídlem Husovo nám. 17, 269 01 Rakovník, směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007 č. j. - 48, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. 9. 2007, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 1. 11. 2007, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007 č. j. - 48, a to pro porušení článku 36 odst. 1 d (dále jen " ").

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost po odstranění vad podání splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007 č. j. - 48 byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatelky směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2007 č. j. -18, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 7. 9. 2005 č. j. OAM-1629/VL-19-08-2005, jímž nebyl stěžovatelce udělen azyl podle ust. , a odst. 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle ust. tohoto zákona.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Nejvyššího správního soudu, že "kasační stížnost nesplňuje podmínky pro to, aby na jejím základě bylo možno zkoumat její přijatelnost a případně rozhodnutí krajského soudu věcně přezkoumat". Stěžovatelka je přesvědčena, že kasační stížnost, o které Nejvyšší správní soud rozhodoval, "měla náležitosti uvedeného procesního podání, které předpisy k projednání takového podání vyžadují" a z toho dovozuje, že v řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1 y.

III.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů (soudů rozhodujících ve správním soudnictví) je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Dle ust. (dále jen " ") musí kasační stížnost mj. obsahovat údaj o tom, z jakých důvodů stěžovatel rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, napadá, tj. v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu, přičemž důvody, pro které lze kasační stížnost podat, jsou uvedeny v ust.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že kasační stížnost stěžovatelky nesplňovala náležitosti stanovené pro její podání . Protože v kasační stížnosti nebyl definován rozsah napadení rozhodnutí soudu a nebylo v ní uvedeno, které důvody podle ust. jsou uplatňovány, vyzval Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 4. 2007 č. j. - 38 stěžovatelku, aby prostřednictvím ustanovené zástupkyně doplnila ve stanovené lhůtě kasační stížnost údajem o tom, v jakém rozsahu rozsudek napadá, a jaké důvody kasační stížnosti podle ust. uplatňuje.

Protože ani po doplnění kasační stížnosti stěžovatelka dostatečným způsobem neupřesnila důvody kasační stížnosti tak, aby odpovídaly zákonným kasačním důvodům uvedeným v ust. , Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ust. ve spojení s ust. odmítl. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší správní soud konstatoval, že kasační stížnost nesplňuje podmínky pro to, aby na jejím základě bylo možno zkoumat její přijatelnost a případně rozhodnutí krajského soudu věcně přezkoumat. Důvody kasační stížnosti i přes její doplnění stěžovatelka neučinila dostatečně seznatelnými, aby odpovídaly zákonným kasačním důvodům podle ust. Stěžovatelka tyto důvody nijak nekonkretizovala, neuvedla, jaké konkrétní vady v úsudku se měl krajský soud dopustit a z čeho ji stěžovatelka dovozuje. Pro tento nedostatek, uvedl Nejvyšší správní soud, není možno v řízení dále pokračovat, protože Nejvyšší správní soud není ani povinen, ani oprávněn za stěžovatelku domýšlet konkrétní důvody kasační stížnosti.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 y. Dle článku 36 odst. 1 y se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. V odstavci 2 cit. článku je uvedeno, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Je ovšem třeba podotknout, že je povinen tak činit "stanoveným postupem", tj. v souladu s příslušnými procesními předpisy. V posuzovaném případě - jak Ústavní soud z přiloženého spisového materiálu ověřil - tomu tak nebylo, neboť stěžovatelka v kasační stížnosti a ani v doplnění kasační stížnosti neuvedla řádně důvody, ze kterých kasační stížnost podává. Tím zabránila, aby se Nejvyšší správní soud její kasační stížností mohl meritorně zabývat, a proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než ji v souladu s příslušnými ustanoveními odmítnout. Ústavní soud v postupu Nejvyššího správního soudu žádné vady způsobující porušení ústavnosti nezjistil.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by postupem jednajícího soudu došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2007

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu