Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1353/07

Ústavní soud rozhodl dne 29. listopadu 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky CACCIATORE, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Vojtěšská 211/6, zastoupené Mgr. Paolou Spoladore, advokátkou v Praze 1, Křemencova 18, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2007, sp.zn. , za účasti vedlejší účastnice WESTERN TOUCH, spol. s r. o., se sídlem v Praze 2, Na Zderaze 10/267, zastoupené Mgr. Liborem Buchtou, advokátem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým Městský soud v Praze, jako soud odvolací, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. června 2006, čj. -18, a na rozdíl od soudu prvého stupně rozhodl tak, že se provedení soupisu movitých věcí vedlejší účastnice obchodní společnosti Western Touch, spol. s r. o. (v řízení před obecnými soudy odpůrkyně) nenařizuje, dále rozhodl, že nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně, a konečně rozhodl, že stěžovatelka je povinna uhradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení v částce 4 800,- Kč. Tímto usnesením odvolacího soudu mělo podle stěžovatelky dojít k porušení jejího základního práva podle d. Stěžovatelka argumentuje průtahy a procesními pochybeními soudu prvého stupně, v jejichž důsledku vedlejší účastnice odvezla movité věci, které měly být předmětem soupisu, ještě před tím, než byly sepsány, a dále zpochybňuje rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se nákladů řízení jako nedostatečně odůvodněné.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Co se týče té části ústavní stížnosti, která napadá rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, Ústavní soud konstatuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR). Není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud tedy není v žádném případě soudem, který by zevrubně přezkoumával rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. Jak Ústavní soud nedávno rekapituloval svou judikaturu, "je zásadně výlučnou doménou obecných soudů, aby ... rozhodovaly o nákladech řízení. Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení jednoduchého práva, jehož náprava není úkolem Ústavního soudu, nýbrž by naopak měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti" (nález

ze dne 16. února 2006, přístupný na www.judikatura.cz). O takovýto případ se zde ovšem nejedná. Není úkolem Ústavního soudu, jak se patrně domnívá stěžovatelka, provést superrevizi každého rozhodnutí v části týkající se nákladů řízení.

Co se týče rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že se soupis movitých věcí vedlejší účastnice nenařizuje, není pochyb o tom, že soupis věcí nemohl být proveden proto, že zástavní právo k těmto věcem ve smyslu ust. § 672 odst. 2 obč. zák. zaniklo (viz souhlasně ústavní stížnost, rozhodnutí odvolacího soudu, i odvolání vedlejší účastnice připojené k ústavní stížnosti stěžovatelkou). Pokud snad byla stěžovatelka poškozena v důsledku stěžovatelkou tvrzených procesních pochybení soudu prvého stupně, není možno celou věc řešit zrušením napadeného usnesení Ústavním soudem (takové zrušení by ostatně právní pozici stěžovatelky nemohlo nijak zlepšit, a to s ohledem na jasné znění ust. obč. zák.), ale toliko žalobou o náhradu škody, vznikla nebo vznikne-li stěžovatelce taková škoda (ust. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění platném v rozhodné době).

Ústavní soud připomíná, že rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ", návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto zjištěné informace vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2007

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu