Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2006/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jiřího Nevřely, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha - východ, Praha 6, Karlovarská 3/195, zastoupeného Mgr. Romanem Fojtáškem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2007, čj. - 46, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), stěžovatel navrhl zrušení shora označeného usnesení, kterým odvolací soud potvrdil, k odvolání stěžovatele, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, jímž bylo povinné uloženo zaplatit stěžovateli (jako soudnímu exekutorovi) náklady exekuce.

Stěžovatel namítá, že v případě zastavení exekuce pro nedostatek majetku znamená uložení povinnosti hradit náklady exekuce nemajetné povinné ve skutečnosti tolik, že náklady je nucen nést soudní exekutor. Je si vědom současné rozhodovací praxe Ústavního soudu, vycházející ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. . Ústavní stížnost podává proto, aby vyčerpal všechny vnitrostátní opravné prostředky jako podmínku pro přijetí stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva. Stěžovatel se domnívá, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva zakotvená v y ČR, v , , odst. 4 a v d a v bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se v poslední době opakovaně zabýval obdobnými ústavními stížnostmi totožného stěžovatele (viz např.

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

nebo

sp. zn.

), přičemž nemá důvod, aby se odchyloval od názoru vysloveného a rozvedeného ve stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. . Jak stěžovatel sám uvedl, stanovisko Ústavního soudu k dotčené problematice je mu známo. Ústavní soud připomíná, že krajský soud se, v souladu se stanoviskem, zabýval i tím, zda oprávněná při podání návrhu na nařízení exekuce zachovala potřebnou míru pečlivosti a zda bezdůvodně nepřistoupila k vymáhání plnění formou exekuce. Podle krajského soudu nemá oprávněná k zjišťování majetku povinné ani potřebné procesní nástroje - takový závěr není v rozporu s citovaným stanoviskem pléna.

Ústavní soud připomíná, že , č. , rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu